11 C 220/2020-102 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou doručenou 7. 7. 2020 domáhá po žalovaném zaplacení částky 45.004,16 Kč, úroku ve výši 6.757,76 Kč, úroku ve výši 25,33 % ročně z částky 42.866,16 Kč za dobu od 8. 7. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1.048,03 Kč za dobu od 14. 4. 2020 do 7. 7. 2020, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45.004,16 Kč za dobu od 8. 7. 2020 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným uzavřel 26. 7. 2018 smlouvu o úvěru. Na základě toho byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v měsíčních splátkách. Úvěr byl úročen sazbou ve výši 25,33 % ročně. Žalovaný žalobci na poskytnutý úvěr uhradil 26.410 Kč. Tato částka byla započtena na úhradu úroku, jistiny a poplatků. Žalovaný svůj závazek neuhradil řádně a včas, a proto žalobce úvěr zesplatnil k 30. 3. 2020. Žalovaný poté nic neuhradil. Žalovaný dluží žalobci uhradit celkem částku 45.004,16 Kč, kterou tvoří neuhrazená jistina ve výši 42.866,16 Kč, poplatky ve výši 156 Kč, poplatky za pojištění ve výši 152 Kč a náklady na vymáhání ve výši 330 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč. Dále dluží úroky a úroky z prodlení. Žalobce tvrdil, že před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného. Uvedl, že toto učinil prostřednictvím odborných pracovníků, kteří posuzují příjmy a výdaje žalobce,„ … přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů.“ 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba mu byla doručena dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 2. 8. 2021. K jednání dne 23. 6. 2022 se žádný z účastníků nedostavil. Zástupce žalobce se z jednání omluvil, žalovaný nikoliv. Předvolání k jednání byly žalovanému doručeny dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 23. 5. 2022. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Z provedeného dokazování byly prokázány tyto skutečnosti. Žalobce s žalovaným uzavřeli prostřednictvím internetu dne 26. 7. 2018 smlouvu o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru. V této smlouvě bylo mimo jiné uvedeno, že žalobce poskytne žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč. Dle smlouvy měl žalovaný tento úvěr žalobci vrátit společně s úrokem ve výši 25,33 % ročně, dále měl hradit sjednané pojistné, poplatky. Na základě toho byla žalovanému žalobcem poskytnuta částka 50.000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy žalobci uhradil celkem 26.410 Kč. 4. Toto bylo prokázáno smlouvu o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru uzavřenou mezi účastníky řízení s datem uzavření 26. 7. 2018, dohledáním informací o činnosti klienta, kopií občanského průkazu žalovaného, zprávou [anonymizována dvě slova] z 16. 2. 2022, zprávou [anonymizováno] [právnická osoba], listinou označenou jako výpis čerpání, splátek a úhrad. Žalovaný přitom tvrzení žalobce, že mu žalovaný uhradil 26.410 Kč nesporoval a nedoložil, že by žalobci uhradil vyšší částku. 5. Žalobce tvrdil, že přezkoumal úvěruschopnost žalovaného, kdy posoudil jeho příjmy a výdej a přezkoumal informace, které mu poskytl žalovaný jako věk, vzdělání, zdroj příjmu, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, výše příjmů a příjem ostatních členů domácnosti a nahlížel do externích úvěrových registrů. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru vyplývá, že zde byly uvedeny některé údaje o žalovaném jeho rodinný stav, počet vyživovacích povinností, druh bydlení, vzdělání, zaměstnávání, čistý měsíční příjem žalovaného a spolužijících osob. Nebylo ale prokázáno, že by žalobce pravdivost těchto informací, kromě sdělení žalovaného nějak dále ověřil. Také nebylo prokázáno, že by žalobce zkoumal, zda žalovaný nemá další dluhy a že by kvůli tomu nahlížel do příslušných registrů. 6. Soudu byly předloženy výzva žalobce k splacení celého úvěru z 30. 3. 2020, včetně seznamu odeslané pošty, předžalobní výzva k plnění od zástupce žalobce z 16. 4. 2020 včetně seznamu odeslané pošty. Z těchto důkazů vyplývá, že byly sepsány a odeslány výzvy žalovanému k zaplacení celého dluhu. Nebylo ale prokázáno, že by tyto výzvy byly doručeny či se dostali do dispozice žalovaného. 7. § 86 z. č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. § 2991 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) zní: 1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru. Žalovaný na základě toho od žalobce obdržel 50.000 Kč. Před uzavřením této úvěrové smlouvy měl žalobce dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného. V řízení nebylo dostatečně prokázáno, že by před uzavřením smlouvy o úvěru toto žalobce odpovídajícím způsobem učinil. Soud se touto otázkou zabýval z úřední povinnosti na základě rozsudku Soudního Dvora Evropské unie ve věci C - 79/18 z 5. 3. 2020. Jak vypnulo z předložených důkazů, žalobce sice zjistil některé údaje od žalovaného, ale nedoložil, že by ověřil jejich pravdivost a jak to učinil. Také nedoložil, že zkoumal, zda-li žalovaný nemá další dluhy a že toto ověřoval v příslušných registrech. Smlouva o úvěru je proto dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. neplatná. 10. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobce obdržel na svůj účet platbu ve výši 50.000 Kč. Tím, se žalovaný na úkor právního předchůdce žalobce ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně obohatil. Žalovaný z této částky žalobci vrátil 26.410 Kč. Zbylé bezdůvodné obohacení ve výši 23.590 Kč žalobci dodnes nevydal ani poté, co mu byla dne 31. 7. 2021 postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. doručena žaloba v této věci. Proto soud dle § 2991 odst. 1 o. z. uložil žalovanému povinnost toto bezdůvodné obohacení ve výši 26.410 Kč žalobci vydat – zaplatit. Ve zbytku žalované částky včetně úroků z prodlení z této částky soud žalobu zamítl. V řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru a tím, ani nebylo prokázáno, že by byl sjednán nárok na zbylé žalované částky, zahrnující poplatky, smluvní pokuty a úroky. Protože žalovaný bezdůvodné obohacení ve výši 26.410 Kč žalobci neuhradil ani následující den poté, co k tomu byl vyzván žalobou, která mu byla doručena 2. 8. 2021, dostal se žalovaný od 3. 8. 2022 do prodlení s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení. Soud proto dle § 1970 o. z. uložil žalovanému povinnost za dobu od 3. 8. 2021 do zaplacení uhradit žalobci i úroky z prodlení z částky 23.590 Kč. Sazba úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně vychází ve smyslu § 2 odst. 1 vyhl. č. 351/2013 Sb. z toho, že žalovaný je v prodlení od 3. 8. 2021. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce doručil žalované před 2.8.2021 [číslo] výzvu k vrácení částky 23.590 Kč (či jím žalované částky), proto žalovaný nebyl do 2. 8. 2021 v prodlení se zaplacením částky 23.590 Kč. Soud proto nepřiznal - zamítl žalobu o zaplacení úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26.410 Kč za dobu od 8. 7. 2020 do 2. 8. 2021 (zahrnuto v zamítavé části výroku, kdy nebylo přiznáno zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45.004,16 Kč za dobu od 8. 7. 2020 do 2. 8. 2021) a rovněž zamítl žalobu i ohledně úroků z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 23.590 Kč za dobu od 3. 8. 2021 do zaplacení (kvůli jiné sazbě úroků z prodlení platné k 3. 8. 2021 oproti sazbě, kterou požadoval žalobce.) 11. Žalovaný byl v řízení při zahrnutí nepřiznaných úroků a úroků z prodlení poměrně úspěšnější a proto by mu dle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalobci příslušelo právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením vznikly nějaké náklady. Soud proto nepřiznal právo na náhrad