9 C 28/2016-516 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce podal dne 16. 2. 2016 u soudu žalobu, kterou se domáhal zrušení věcného břemene, uvedeného výroku I. tohoto rozsudku za náhradu. Poukazoval na to, že od roku 2012 se marně snažil své právo v intencích notářského zápisu vykonávat, žalovaní mu však konstantně bránili v tom, aby věcné břemeno realizoval, což jej nutilo, aby omezoval na minimum i své návštěvy České republiky a pobýval přitom v hotelu. Úhrady za takové ubytování mu působily škodu, jejíž náhrady se pak na žalovaných domáhal před soudem. Situace mezi účastníky je dlouhodobě vyhrocená, v minulosti došlo i k jeho fyzickému napadení. Žalovaní opakovaně souhlasili se zrušením věcného břemene a navrhovali za to náhradu, na jejíž výši se však s žalobcem nedohodli. Jakoukoli dohodu s žalovanými žalobce vzhledem k úrovni vzájemných vztahů pokládá za vyloučenou, navíc se žalobce v blízkosti žalovaných obává o své bezpečí, nechce trpět ani jejich slovní invektivy a nevidí jiné řešení než zrušení věcného břemene za příslušnou finanční kompenzaci, čímž by byl letitý spor účastníků ukončen. V průběhu řízení žalobce nabízel zrušení věcného břemene dohodou za náhradu 500.000 Kč, později navrhoval náhradu, která by mu umožnila pronajmout si v ČR celoročně byt, tj. požadoval přibližně 1.800.000 Kč, rozhodnutí o výši náhrady ale ponechával na úvaze soudu. 2. Žalovaní 1) a 2) se žalobě bránili a navrhovali její zamítnutí. I oni poukazovali na vývoj vzájemných vztahů a letité konfliktní situace, na to, že žalobce opakovaně odmítl převzít klíče od jejich nemovitosti, které by mu umožnili místnosti, k nimž má věcné břemeno, užívat. Pochybovali, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení věcného břemene a že by žalobci mohla náležet náhrada, neboť bylo zřízeno bezplatně. Od listopadu 2015 totiž již žalobci nebrání v tom, aby věcné břemeno realizoval, jsou připraveni mu poskytnout součinnost a nevidí tudíž důvod pro to, aby žalobě bylo vyhověno. V průběhu řízení došlo k rozvodu manželství žalovaných, majetkově dosud nejsou vypořádáni, nemovitost však nyní užívá pouze žalovaná se zletilou dcerou. Žalovaní směřují k vypořádání, jímž se vlastnicí celé nemovitosti stane žalovaná, která je připravena žalobci umožnit, aby věcné břemeno bez potíží realizoval. Žalovaní dále namítli promlčení služebnosti, neboť v době, kdy žalovaní jejímu výkonu bránili tj. od června 2012 do listopadu 2015 se žalobce opakovaně úspěšně domáhal náhrady škody, která mu tím vznikla, ale nikdy se nedomáhal vydání rozhodnutí, které by žalovaným ukládalo povinnost výkon jeho služebnosti strpět. Protože se tak dělo déle jak 3 roky, dle žalovaných došlo k promlčení. 3. Notářským zápisem ze dne 15. 9. 1992, sepsaným státní notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. NZ [číslo], [spisová značka], obsahujícím smlouvu o zřízení věcného břemene užívání bytu v domě [adresa] v [ulice] ulici v [obec] uzavřenou mezi manželi [jméno] a [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce] a [jméno] a [jméno] [příjmení], je prokázáno, že manželé [jméno] a [jméno] [jméno] zřídili„ doživotní bezplatné právo užívání bytu v nemovitosti uvedené v odstavci prvém této smlouvy pro [celé jméno žalobce] a příslušníků jeho rodiny s tím, že tento bude oprávněn užívat byt v podkroví rodinného domku sestávající z kuchyně, obývacího pokoje a 2 místností se zkoseným stropem, koupelnu a WC a spoluužívat společné prostory v domě zejména chodbu, a to při svých návštěvách v Československu“. Toto právo bylo zřízeno jako věcné právo váznoucí na nemovitostech. Manželé [příjmení] jakožto oprávnění z věcného břemene užívání bytu v [adresa] se zřízením věcného břemene vyslovili souhlas. Smlouva byla registrovaná Státním notářstvím v [obec] dne 16. 9. 1992 pod č. reg. R xanon [číslo]. 4. Soudu je z úřední činnosti známo, že v posledních šestnácti letech probíhalo mezi účastníky množství soudních sporů, které se předmětného věcného břemene dotýkaly. Také účastníci ve svých vyjádřeních a stanoviscích na mnoho z nich odkazovali, aby jimi dokumentovali vývoj jejich vzájemného vztahu k současnému zjevnému nepřátelství a přikázali zavinění za tento stav protistraně. Možno dodat, že zmíněná soudní řízení navázala na řízení předchozí, jichž se účastnila ještě matka žalobce. 5. V řízení vedeném u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 5C 134/2006 se žalovaní domáhali proti žalobci a jeho matce [jméno] [příjmení] určení, že dům [adresa] v [příjmení] ulici v [obec] není zatížen věcnými břemeny ze smluv ze dne 21. 5. 1984 pro matku žalobce a ze dne 15. 9. 1992 pro žalobce. Žalobce s matkou pak podali vzájemný návrh a domáhali se určení, že oba svá věcná břemena vydrželi. Nakonec žalovaní rozšířili svůj návrh a požadovali zrušení věcného břemene matky žalobce, vzniklého vydržením. Částečným rozsudkem č.j. 5C 134/2006-179 ze dne 10. 12. 2007 Okresní soud v Jičíně určil, že dům [adresa] na st. p [číslo] a pozemky st. p [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří a ppč. [číslo] – zahrada v obci a katastrálním území Jičín nejsou zatíženy věcným břemenem bytu a věcným břemenem užívání ve prospěch matky žalobce podle smlouvy z 21. května 1984 sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo] bývalého Státního notářství v [obec], RV [anonymizováno] [rok], a že dům [adresa], část obce Holínské Předměstí na st. p [číslo] v obci a katastrálním území Jičín není zatížen věcným břemenem bytu ve prospěch druhého žalovaného dle smlouvy z 15. září 1992, sp. zn. NZ [číslo], [spisová značka] bývalého Státního notářství v [obec]. Určil, že matka žalobce je oprávněna z práva odpovídajícího věcnému břemeni bydlení v místnostech situovaných v I. patře domu [adresa] v [obec] a v dalších přesně označených částech domu a jeho příslušenství a žalovaní jako vlastníci uvedených nemovitostí, že jsou povinni tato práva trpět. Návrh žalobce, kterým se domáhal určení, že je oprávněn z věcného břemene práva bydlení a práva užívání na nemovitostech, zapsaných na listu vlastnictví [číslo] k. ú. [obec], byl zamítnut, to vše s tím, že rozhodnutí o zbývajícím předmětu řízení, tj. o návrhu žalovaných na zrušení věcného břemene matky žalobce a o nákladech řízení vyhradil konečnému rozsudku. (Posledně uvedený návrh byl v průběhu řízení vzat zpět a řízení bylo zastaveno usnesením ze dne 14. 9. 2010 č.j. 5C 134/2006-399). Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 25 Co 103/2 2008 -234 byl rozsudek okresního soudu změněn v prvých dvou určovacích výrocích tak, že žaloba žalovaných byla zamítnuta pro nedostatek a naléhavého zájmu na požadovaném určení. Výrok o žalobě matky žalobce na určení, že je oprávněná z věcného břemene byl odvolacím soudem potvrzen, stejně tak byl potvrzen zamítavý výrok okresního soudu o žalobě žalobce na určení, že je rovněž oprávněn z věcného břemene. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2012 č.j. 22 Cdo 226/2012 byl rozsudek odvolacího soudu v měnících výrocích zrušen a věc mu v tomto rozsahu byla vrácena k dalšímu řízení. Zrušen byl i výrok okresního soudu, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce o určení, že je oprávněn z věcného břemene bydlení a práva užívání nemovitostí na základě uzavřené smlouvy. Dovolací soud ve svém rozhodnutí poukázal na nesprávnost v právním posouzení obou soudů, pokud dospěly k závěru, že smlouva ze dne 15. 9. 1992, jíž bylo zřízeno věcné břemeno ve prospěch žalobce, je neurčitá, a proto neplatná. Konstatoval, že pokud strany chtěly učinit rozsah věcného břemene ve prospěch žalovaného a jeho potřeb, těžko se mohly dohodnout určitěji, navíc výklad smlouvy pokud jde o časový rozsah nečinil mezi stranami v minulosti potíže. Vyslovil názor, že závěr okresního i krajského soudu o neplatnosti smlouvy z důvodu neurčitosti výše uvedených formulací nelze akceptovat. Dne 16. 7. 2012 matka žalobce zemřela. Následně žalovaní podáním ze dne 20. 5. 2013 vzali zpět svoji žalobu potud, pokud se domáhali určení, že předmětný dům není zatížen věcným břemenem bytu ve prospěch druhého žalovaného dle smlouvy z 15. 9. 1992 sp. zn. NZ [číslo], [spisová značka] bývalého Státního notářství v [obec], RV [číslo] 1992 (viz výrok I. rozsudku okresního soudu ze dne 10. 12. 2007 č. j. 5C 134/2006-179). Žalobce při jednání před odvolacím soudem, jež se konalo 23. 5. 2013, vzal zpět návrh na určení, že je oprávněn z věcného břemene práva bytu a práva užívání na předmětných nemovitostech na základě vydržení. Žalovaní se zpětvzetím návrhu souhlasili. Odvolací soud usnesením ze dne 23. 5. 2013 č.j. 25 Co 103/2008-608 se zřetelem na dispozitivní procesní úkony obou procesních stran (zpětvzetí žaloby) rozsudek okresního soudu v dotčených výrocích II. a IV. zrušil a řízení zastavil (§ 222a odst. 1 o. s. ř.). Jestliže se právo odpovídající věcnému břemenu bytu a užívání předmětných nemovitostí zřízené na základě smlouvy ze dne 21. 5. 1984 vázalo výhradně na osobu matky žalobce, nebylo možno ohledně určení existence tohoto věcného práva v řízení pokračovat. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I. zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (§ 107 odst. 1, 2 a 5, § 211 o.