9 C 4/2022-35 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce jakožto insolvenční správce společnosti [právnická osoba] podal žalobu na uhrazení částky 2 904 Kč. Jedná se o nárok za provedené služby spočívající v porážce hovězího, konfiskátu a bourání hovězích, za kterou společnost [právnická osoba] vyúčtovala žalovanému dne 12. 12. 2018 fakturou [číslo] kterou měl žalovaný zaplatit v hotovosti, splatnost nastala dne 12. 12. 2018. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobce neuznává. Faktura byla zaplacena při předání zboží, jinak by mu zboží vydáno nebylo. O zaplacení částky by měl svědčit údaj na faktuře, kde je uvedeno platba v hotovosti s datem splatnosti 12. 12. 2018 a také z výdajového dokladu [číslo] předmětné doklady předkládá k důkazu. Tento postup byl praktikován vždy při využívání služeb [právnická osoba] Žalovaný vznesl také námitku promlčení práva na zaplacení předmětné částky. 3. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující. 4. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. října 2020 č.j. [insolvenční spisová značka] vyplývá, že byl v insolvenčním řízení zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba], na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs. Insolvenčním správcem byla ustanovena [právnická osoba] 5. [právnická osoba] vystavila dne 12. 12. 2018 fakturu [číslo] na částku 2 904 Kč s datem splatnosti dne 12. 12. 2018, formou úhrady v hotovosti pro žalovaného jakožto odběratele. Vyúčtováno bylo za hovězí porážku, konfiskát, bourání hovězího. Fakturu vystavila [jméno] [příjmení]. 6. Z výdajového dokladu [číslo] ze dne 12. 12. 2018 vyplývá, že žalovaný zúčtoval ve svém účetnictví částku 2 904 Kč za platbu [příjmení] [příjmení] za účelem platby - porážka. 7. Z výpovědi [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno, že byla zaměstnankyní společnosti [právnická osoba] asi 9 let, včetně doby, kdy pan Nosek [anonymizováno] jako fyzická osoba. K ukončení pracovního poměru došlo, když se pan [příjmení] rozhodl společnost zavřít. Pracovala na pozici účetní, administrativní pracovnice. Nevzpomíná si na tuto konkrétní fakturu ze dne 12. 12. 2018, která byla pro žalovaného vystavena. Nevzpomíná si ani na žalovaného, má za to, že se s ním nikdy neviděla. Obecně k prováděné praxi uvedla, že zemědělci pro kterého byla provedena porážka dobytka, byla vystavena faktura. Někdy se stalo, že faktura vystavená v hotovosti, zaplacena nebyla. Zákazníci, pokud platbu neprovedli později, museli být upomínáni o zaplacení. Platbu v hotovosti přebírala ona nebo jí mohly přebrat pracovnice prodejny, pokud se tak stalo, donesly platbu jí do kanceláře. Pokud zákazník platil jí, tak vystavovala i příjmový doklad. Není si jistá, zda musel být žalovaný o platby upomínán, má za to, že ke konci spíš ano. Má za to, že žalovaný platil spíš převodem, ale jistá si tím, není. 8. Soud zamítl návrh žalovaného na provedení důkazů výpovědí žalovaného a výpisem z daňové správy elektronické evidence plateb pro nadbytečnost. Skutečnosti potřebné pro zjištění skutkového stavu, má soud za dostatečně prokázané z provedených důkazů. 9. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z ustanovení § 229 odst. 3 písm. c) zák. č. 182/2006 Sb. insolvenčního zákona, která byla usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. října 2020 č.j. [insolvenční spisová značka] ustanovena insolvenčním správcem [právnická osoba] 10. Soud danou věc posuzoval dle § 1746 odst. 2 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož si strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ upravena. [právnická osoba] provedla pro žalovaného, porážku hovězího, konfiskát, bourání hovězího. Za to jí žalovaný měl zaplatit cenu, která byla vyjádřena ve faktuře ze dne 12. 12. 2018 [číslo] ve výši 2 904 Kč, která byla splatná dne 12. 12. 2018, platba měla být provedena v hotovosti. Soud po provedeném dokazování došel k závěru, že žalovaný tuto cenu neuhradil. O tom, že by platba v hotovosti byla společnosti [právnická osoba] uhrazena, nesvědčí předmětná faktura, z té vyplývá pouze to, že žalovanému byla tato částka vyúčtována a platba měla být provedena v hotovosti. Nesvědčí o tom, ani výdajový doklad žalovaného [číslo] ze dne 12. 12. 2018, z kterého nelze dovodit, že by fakturující společnost tuto hotovost převzala. Z výslechu bývalé zaměstnankyně [právnická osoba] paní [příjmení] [příjmení], naopak vyplývá, že se mohlo stát, že faktura, která měla být zaplacena v hotovosti, nebyla zaplacena. Z výpovědi [příjmení] [příjmení] nevyplývá, že by ve společnosti [právnická osoba] byla zavedená praxe, kdy by bylo vydáno bourané maso oproti předání hotovosti, v tom smyslu, že by se nedalo vyloučit nepředání peněz. Naopak uvedla, že se stát mohlo, že zákazníci, kteří měli platit v hotovosti, platbu neprovedli a případní dlužníci byli upomínáni, pokud jinak dluh nezaplatili. Zaplacení dlužné částky rozhodně ani nepřímo není prokázáno tím, že poté byla provedena pro žalovaného další služba a vydána další faktura. Žalovaný neunesl důkazní břemeno o tom, že by žalovanou částku uhradil, tedy, že by společnost [právnická osoba] od něho převzala dlužnou částku. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh neuhradil, je povinen zaplatit žalobci dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. 11. Pokud jde o námitku promlčení vznesenou žalovaným. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. K tomu soud uvádí, že splatnost žalované částky nastala dne 12. 12. 2018. Poprvé mohlo být tedy uplatněno právo věřitelem dne 13. 12. 2018. Promlčecí lhůta činí podle § 629 odst. 1 o.z. tři roky. V tomto případě promlčecí doba běžela do 13. 12. 2021. Žalobce podal žalobu dne 13. 12. 2021, tedy ještě včas. 12. Požadavek žalobce na zaplacení úroků z prodlení má oporu v ustanovení § 1968 občanského zákoníku, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 13. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení od 1. 1. 2014 je stanovena ve vlád. nař. [číslo] Sb. tak, že odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalovaný je v prodlení od 13. 12. 2018 se zaplacením částky 2 940 Kč, soud proto rozhodl o jeho povinnosti zaplacení úroku z prodlení žalobkyni, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku.´ 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 546 Kč. Žalobkyně sice nezaslala žalovanému předžalobní výzvu podle ust. § 142a o. s. ř., není zde důvod pro odepření přiznání náhrady nákladů řízení. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1154/2014 (ASPI ID: JUD285721CZ), který vyslovil, že jelikož (i) pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu, nebude absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (viz např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit (respektive jinak„ zajistit“, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení, jinak např. ustanovení § 71a zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)), není dán sebemenší důvod sankcionovat„ pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění. S ohledem na toto rozhodnutí soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení přiznal. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 904 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, podání žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 600 Kč ve výši 546 Kč. 15. Lhůta pro plnění byla určena podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.