11 C 172/2023-50 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 17. 5. 2023 domáhal po žalovaném zaplacení 23.400 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23.400 Kč za dobu od 6. 11. 2014 do zaplacení, částky 23.113 Kč. K odůvodnění žaloby uvedl, že účastníci řízení uzavřeli 30. 10. 2013 smlouvu o úvěru. Na základě ní byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč a to za úplatu, úrok a administrativní poplatek ve výši 450 Kč. Celkové náklady úvěru byly ve výši 10.800 Kč a skládaly se z úroku ve výši 20 % z jistiny, tedy úroku ve výši 3.000 Kč, úplaty ve výši 7.350 Kč a administrativního poplatku ve výši 450 Kč. Měsíční náklady tohoto úvěru byly sjednány ve výši 797 Kč. Žalovaný se zavázal, po odečtení administrativního poplatku 450 Kč, který byl splatný při jednorázové výplatě úvěru, uhradit žalobci celkovou dlužnou částku ve výši 25.350 Kč v 13 měsíčních splátkách po 1.950 Kč. Žalovaný si převzal jistinu při podpisu úvěrové smlouvy. Žalovaný uhradil žalobci úvěrový poplatek ve výši 450 Kč a dále celkem částku 1.950 Kč. Žalovaný se dne 10. 12. 2013 dostal do prodlení se splacením svého závazku. Platby žalovaného započetl žalobce zčásti na úhradu úplaty – 1.350 Kč a 600 Kč na úhradu úroku. Žalobce proto po žalovaném požadoval zaplatit 23.400 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 6. 11. 2014 do zaplacení. Dále žalobce po žalovaném požadoval zaplacení částky 23.313 Kč. K tomuto nároku uvedl, že žalovanému byla dle článku III úvěrové smlouvy uložena smluvní pokuta ve výši 797 Kč za každý započatý měsíc prodlení žalovaného se zaplacením jistiny včetně celkových nákladů úvěru, počínaje měsícem prosince 2013 až do data podání žaloby. Žalobce požaduje zaplacení smluvní pokuty jen za posledních 29 měsíců ve výši 23.113 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba mu byla doručena do vlastních rukou dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 4. 12. 2023.3. K jednání soudu 14. 2. 2024 se žádný z účastníků nedostavil. Strana žalobce se z jednání omluvila, žalovaný nikoliv. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 22. 1. 2024. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Z provedeného dokazování byly prokázány tyto skutečnosti. Žalobce a žalovaný uzavřeli 30. 10. 2013 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci tuto jistinu a dále celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10.800 Kč. To vše tj. 25.800 Kč měl uhradit v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 1.950 Kč. Dále při uzavření smlouvy žalovaný uhradil administrativní poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 450 Kč. V článku III se smluvní strany dohodly, že pokud žalovaný nebude plnit řádně a včas svůj závazek, je žalobce oprávněn požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 797 Kč za každý započatý měsíc prodlení. Toto bylo prokázáno smlouvou o úvěru č. , číslo smlouvy, uzavřenou dne 30. 10.2013 mezi účastníky řízení a předpisem splátek.5. Žalobce sepsal dne 17. 4. 2023 předžalobní upomínkou, kterou vyzval žalovaného k úhradě částky 23.400 Kč a smluvní pokuty ve výši 797 Kč za každý měsíc prodlení. Tato výzva byla odeslána žalovanému dne 17. 4. 2023. Doklady o jejím doručení žalovanému předloženy nebyly. Toto bylo prokázáno předžalobní upomínkou žalobce žalovanému z 17. 4. 2022, podacím lístkem.6. § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. ve znění účinném k 30. 10. 2013 zní: 1) Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.7. § 451 z. č. 40/164 Sb. (dále též jen obč. zák.) zní: 1) Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 2)Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.8. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 30. 10. 2013 řádně posoudil ve smyslu § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. úvěruschopnost žalovaného. Z předložených důkazů toto nebylo dostatečně prokázáno a ani žalobce v žalobě neuváděl, že by k tomu došlo. Z tohoto důvodu je dle § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. úvěrová smlouva z 30. 10. 2013 neplatná a žalobce neměl a nemá na základě této úvěrové smlouvy nárok na zaplacení žalované jistiny 15.000 Kč, nákladů spotřebitelského úvěru, úroků, smluvní pokuty, včetně žalovaných úroků z prodlení. Soud proto žalobu o zaplacení smluvní pokuty 23.113 Kč, úplaty, úroků a poplatků včetně úroků z prodlení zamítl. U žalované jistiny a z ní požadovaných úroků z prodlení musel zvážit, zda-li žalobce nemá vůči žalované nárok z titulu bezdůvodného obohacení.9. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému 30. 10. 2013 při uzavření úvěrové smlouvy částku 15.000 Kč. Jelikož k výplatě částky 15.000 Kč došlo na úkor právního předchůdce ve prospěch žalovaného bez právního důvodu, bez platné smlouvy o úvěru, žalovaný se na úkor původního věřitele ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně obohatil a byl povinen tuto částku dle § 451 odst. 1 obč. zák. žalobci vrátit. Z tvrzení žalobce, které žalovaný nijak nezpochybnil, bylo zjištěno, že žalovaný žalobci uhradil na základě dané úvěrové smlouvy celkem částku 2.400 Kč. Z bezdůvodného obohacení tedy uhradil 2.400 Kč a zbývá 12.600 Kč. Žalovaný tento zbytek bezdůvodného obohacení dodnes nevrátil ani poté, co mu byla doručena dne 4. 12. 2023. Proto soud dle § 451 odst. 1 o. z. uložil žalovanému povinnost toto bezdůvodné obohacení ve výši 12.600 Kč žalobci vydat – zaplatit. Ve zbytku žalované jistiny 2.400 Kč včetně úroků z prodlení z této částky soud žalobu zamítl.10. Protože žalovaný bezdůvodné obohacení ve výši 12.600 Kč žalobci neuhradil ani následující den poté, co k tomu byl vyzván žalobou, který mu byla doručena 4. 12. 2023, dostal se žalovaný od 6. 12. 2023 do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 12.600 Kč. Soud proto dle § 517 odst. 2 o. z. uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci úrok z prodlení v žalované výši 8,05 % ročně z částky 12.600 Kč za dobu od 6. 12. 2023 do zaplacení. Žalobu o zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12.600 Kč za dobu od 6. 11. 2014 do 5. 12. 2023 zamítl, protože v té době ještě žalovaný nebyl v prodlení s úhradou částky 12.600 Kč. V řízení přitom nebylo prokázáno, že by před 4. 12. 2023 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 12.600 Kč. U předžalobní upomínky bylo prokázáno jenom její odeslání a nikoliv, že by byla doručena nebo se dostala do dispoziční sféry žalovaného.11. Soud použil právní úpravu platnou a účinnou do 31. 12. 2013, protože nárok na vrácení bezdůvodného obohacení vznikl a stal se splatným do 31. 12. 2013. Takto postupoval na základě § 3028 odst. 3 z. č. 89/2012 Sb.12. Žalovaný byl při započtení přiznaných a nepřiznaných úroků z prodlení v řízení poměrně úspěšnější a to v části, kde žalobce požadoval zaplacení smluvní pokuty ve výši 23.113 Kč a i v části, kde žalobce požadoval zaplacení částky 23.400 Kč s úrokem z prodlení z částky 23.400 Kč za dobu od 6. 11. 2014 do zaplacení. Žalovanému by proto dle § 142 odst. 3 o.s.ř. vůči žalobci příslušelo právo na poměrnou část nákladů řízení. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému vznikly v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné ze stran.13. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.