3 C 30/2024-54 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se u soudu domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 42 009,24 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela pomocí prostředků komunikace na dálku s žalovaným dne 17. 12. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 30 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 16. 12. 2022 s poplatkem za poskytnutí úvěru. Žalovaný do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, zaplatil pouze platby v souhrnné výši 7 005,20 Kč. Pohledávku žalobkyně získala smlouvou o postoupení pohledávek z 15. 6. 2023, vyzvala žalovaného k dobrovolnému plnění, žalovaný však nevyhověl. Dle žalobkyně byl žalovaný před uzavřením smlouvy lustrován na veřejně dostupných databázích, nedošlo k pochybám o jeho úvěruschopnosti, žalobkyně však k tomu nenavrhuje žádné důkazy. Pokud by soud nevyhověl žalobě z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na svoji obranu nic neuplatnil.3. Distančně uzavřenou smlouvou o spotřebitelském úvěru je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne 17. 12. 2021 dohodli s odkazem na zák. č. 89/2012 Sb., a zákon č. 257/2016 Sb., na tom, že žalovanému bude poskytnut jednorázový bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, a to bezhotovostně na jím udaný bankovní účet č. , č. účtu, s tím, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátí bezhotovostním převodem s poplatkem za poskytnutí úvěru 19 014,44 Kč na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, ve 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 247 Kč. Základní parametry úvěru byly shrnuty ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 17. 12. 2021.4. Potvrzením o platbě, vystaveným , Anonymizováno, a.s. je prokázáno, že z jejího účtu č. , č. účtu, dne 17. 12. 2021 odešla na účet žalovaného č. , č. účtu, částka 30 000 Kč.5. Zprávou Air bank a.s. ze dne 1. 3. 2024 je prokázáno, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl v prosinci 2021 žalovaný a že v uvedeném období byla na tento účet připsána částka 30 000 Kč pod VS , var. symbol, z protiúčtu č. , č. účtu, odesílatele , právnická osoba, .6. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 15. 6. 2023 je prokázáno, že žalobkyně je postupníkem 79 pohledávek dle v Příloze č. , hodnota, připojeného seznamu.7. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 8. 2023 je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost oznámila žalovanému, že žalobkyni byla postoupena předmětná pohledávka, současně byl žalovaný vyzván k její úhradě. Výzvou z 23. 8. 2023, jež mu byla doručována dle podacího lístku doporučenou poštou, byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě dluhu s upozorněním na možnost soudního řešení.8. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018).15. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr splácet řádně. Žalobkyně tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného pouze ve veřejně přístupných registrech neznámo s jakým výsledkem. Netvrdí a neprokazuje ale, že by si opatřila si od žalovaného další informace o jeho pracovních, majetkových a dalších poměrech, že by zjišťovala, zda žalovaný již není zadlužen a objasnila si, zda lze důvodně očekávat, že žalovaný přijímanému závazku dostojí. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy své zákonné povinnosti, čímž došlo k narušení veřejného pořádku, tedy těch pravidel, na nichž společnost právem trvá, a k přestoupení zákona. Předmětnou úvěrovou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.16. Pohledávku žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o.z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez platného právního důvodu finanční plnění 30 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal zaplatit do 16. 12. 2022, vrátil však dle tvrzení žalobkyně jen 7 005,20 Kč. Od 17. 12. 2022 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu ve výši 22 994,80 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni, jež je postupníkem pohledávky, právě tuto částku s úrokem z prodlení ve výši 15% p.a., tj. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od 17. 12. 2022 do zaplacení. Ve zbytku shledal soud vzhledem k přijatým závěrům žalobu žalobkyně nedůvodnou a jako takovou ji zamítl.17. Vzhledem k výsledku řízení rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř., Úspěch a neúspěch stran byl v řízení téměř vyrovnán, soud proto vyslovil, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.18. Podle § 160 odst. l o. s. ř. stanovil soud lhůtu ke splnění povinnosti v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku.