6 C 13/2024-52 — Okresní soud v Jičíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku s tím, že s žalovaným dne 17. 1. 2023 uzavřela smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirové účtu, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do limitu 15 000 Kč. Žalovaný byl oprávněný poskytnutý kontokorent na svém účtu průběžně čerpat s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec a má povinnost poskytnutý kontokorent v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do 1 roku od prvního čerpání úvěru. Žalovaný však své povinnosti nedodržel, na účtu tak vznikl nepovolený debetní zůstatek, který žalobkyně byla oprávněna úročit, a který nebyl uhrazen ani na výzvu z 1. 11. 2023, v níž žalobkyně současně vypověděla smlouvu a dlužnou pohledávku převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky. Na jistině tak zbývá žalovanému zaplatit 18 033,76 Kč, na smluvním úroku 1 668,85 Kč (15 % ročně z jistiny za období od 2. 11. 2023 do 17. 6. 2024), na zákonném úroku z prodlení 1 808,13 Kč (z nepovoleného debetního zůstatku za období od 5. 11. 2023 do 17. 6. 2024) a dále smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení.Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu sídla postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 17. 1. 2023 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, v níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na sporožirovém účtu (kontokorent) až do výše 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úroky z kontokorentního úvěru ve výši 18,90 % ročně (s tím, že úrokovou sazbu mohla žalobkyně měnit i během kalendářního roku). Dále se zavázal nepřekročit limit čerpání úvěru a celou výši kontokorentu splatit do 1 roku od začátku čerpání. Zároveň bylo ujednáno, že bude-li kontokorent splacen ve stanovené lhůtě, je žalovaný oprávněn jej opětovně čerpat s tím, že uhrazen musí být vždy nejpozději do 1 roku od prvního opětovného čerpání následujícího po splacení. Z případného nepovoleného debetního zůstatku byla žalobkyně oprávněna požadovat sankční úroky podle čl. 3.3 smlouvy (zjištěno ze smlouvy o kontokorentním úvěru). Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně měla k dispozici informace o příjmech žalovaného (zjištěno z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu). Protože žalovaný překročil rámec limitu kontokorentu (zjištěno z výpisu z účtu) a přes opakované výzvy jej nevyrovnal (zjištěno z poslední výzvy k úhradě ze dne 9. 9. 2023), využila žalobkyně oprávnění ukončit možnost čerpání kontokorentu a dne 2. 11. 2023 převedla pohledávku z účtu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků (zjištěno z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 11. 2023). Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě výzvou ze dne 19. 6. 2024.Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru (před jehož poskytnutím žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného). Na základě této smlouvy je povinností žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 18 033,76 Kč, dlužný smluvní úrok ve výši 1 668,85 Kč a dlužný úrok z prodlení ve výši 1 808,13 Kč. Od 18. 6. 2024 je pak žalovaný povinen platit úrok ve výši 15 % ročně z jistiny do zaplacení. Kromě toho je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny do zaplacení. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil a ani neprokázal, že dlužnou částku, která je žalobou uplatněna, zaplatil. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 300 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.