9 C 62/2023-76 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou 25. 8. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 11 920 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne 21. 4. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaná převzala v hotovosti. Žalovaná se zavázala uhradit s tím i poplatek ve výši 10 477 Kč. Smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 88 % ročně. Tyto částky měla žalovaná uhradit v 52 týdenních splátkách. Žalovaná uhradila na svůj dluh 3 417,84 Kč. Dále žalobkyně uváděla, že jí dle smlouvy vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále na sjednané sankční poplatky. Dne 19. 12. 2022 došlo k uzavření smlouvy mezi původním věřitelem a žalobkyní o postoupení pohledávky. Změna věřitele byla žalované oznámena. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny 8 000 Kč, úrok z prodlení z této částky od 21. 4. 2022 do zaplacení ve výši 77,75 %, kapitalizovaný úrok ve výši 10 359,16 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 735,89 Kč, úrok 77,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení, částku 3 920 Kč představující smluvní pokutu a úrok z prodlení z této částky od 26. 8. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %.2. Žaloba společně s předvoláním k jednání dne 22. 3. 2024 byla žalované doručena dne 4. 3. 2024 postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání dne se žádný z účastníků řízení nedostavil. Zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, žalovaná nikoliv. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne 21. 4. 2021 dohodly s odkazem na ustanovení § 2390 o. z. a § 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na tom, že žalované bude poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátí s poplatkem 8 917 Kč, který představuje úrok ve výši 5 101 Kč a za doplňkovou službu 2 316 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 88 % p. a. po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaná měla dlužnou částku splatit v 52 splátkách.4. Z Žádosti o spotřebitelský úvěr vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně zjišťoval údaje o žalované. Bylo zjištěno, že má základní vzdělání, je svobodná, na mateřské dovolené. Její příjem je ve výši 10 000 Kč měsíčně. Další příjem její domácnosti je 20 000 Kč. Běžné odhadované výdaje žadatelky ve výši 20 000 Kč. Čistý příjem žadatelky byl ověřován ze dvou výpisů z účtu.5. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno, že její pohledávka byla postoupena na žalobkyni.6. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.7. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovanou postupoval s odbornou péčí a splnil svou povinnost posoudit schopnosti žalované úvěr řádně splácet. Právní předchůdce se pouze spolehl na sdělení žalované o její výši a zdroji příjmů. Rovněž je také otázkou, zda právní předchůdce věnoval dostatečnou pozornost vyhodnocení sdělovaných údajů žalovanou. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku k tomu viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně nevěnoval náležitou odbornou pozornost při zjišťování údajů o majetkových poměrech žalované vůči jeho schopnostem úvěr splácet. Je zřejmé, že žalovaná byla na mateřské dovolené, přitom její příjem tvořila dávka pomoci v mateřství. Jako její příjem v domácnosti byl hodnocen další příjem v domácnosti 20 000 Kč, přitom není zřejmé, zda a jakým způsobem byl takovýto příjem ověřován. Již na první pohled je zřejmé, že žalovaná měla minimální příjem z poskytované sociální dávky, přitom měla vyživovací povinnost, tudíž její příjem stěží mohl krýt její výdaje. Náklady domácnosti byly odhadnuty na 20 000 Kč. Je zcela zřejmé, že poskytovatel úvěru se nemůže spolehnout pouze na údaje sdělené žadatelem a sám musí ověřovat pravdivost údajů. Pokud měl být posouzen jako vstupní údaj pro poskytnutí úvěru další příjem domácnosti, měl být dostatečně ověřen. Ověřeno mělo být i to, zda žalovaná nemá již nějaké dluhy či zda dokonce, jestli na její majetek nejsou vedeny exekuce. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně tuto svoji povinnost zanedbal. Předmětnou úvěrovou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.13. Nárok žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná z této částky uhradila 3 417,84 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dluhu ve výši 6 582,16 Kč a soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni tuto částku s úrokem z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 5. 3. 2024 do zaplacení. K vydání bezdůvodného obohacení byla žalovaná vyzvána až doručením žaloby (tj. 4. 3. 2024). Skutečnost, že by žalované byla před tímto datem, doručena výzva k zaplacení žalované částky, prokázáno nebylo. Bylo pouze prokázáno z předložených vý