3 C 126/2023-146 — Okresní soud v Jičíně

1. Návrhem ze dne 16. 6. 2023 se právní předchůdkyně žalobců domáhala vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem, a to k pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo, , pozemku parc. č. , hodnota, , pozemku parc. č. , hodnota, , to vše v k.ú. , adresa, (dále jen „předmětné nemovitosti“) původně tím způsobem, aby byly nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví žalované a tato uhradila předchůdkyni žalobců vypořádací podíl.2. Usnesením ze dne 20. 3. 2025, č.j. 3 C 126/2023-129, které nabylo právní moci dne 15. 4. 2025, bylo v řízení namísto původní žalobkyně pokračováno s jejími nástupci , Jméno žalobce, a , jméno žalobce, . Tito následně uvedli, že o nabytí výlučného vlastnictví k předmětným nemovitostem nemají zájem.3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a tvrdila, že je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Pokud by se její tvrzení nepodařilo prokázat, navrhla přikázání předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví.4. Mezi stranami bylo nesporné, že předmětné nemovitosti nejsou reálně rozdělitelné.5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 13. 9. 2023 soud zjistil, že v katastru nemovitostí byl k předmětným nemovitostem zapsán spoluvlastnický podíl předchůdkyně žalobců o velikosti 2/6 a žalované o velikosti 4/6. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 7. 10. 2025 soud zjistil, že v katastru nemovitostí byl k předmětným nemovitostem zapsán spoluvlastnický podíl žalobce a) o velikosti 1/6, žalobce b) o velikosti 1/6 a žalované o velikosti 4/6.6. Z kupních smluv ze dne 24. 2. 2020 má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobců nabyla vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 2/6 na předmětných nemovitostech za úplatu od osob zapsaných jako vlastníci v katastru nemovitostí.7. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, nebyl pro věc v konečném důsledku podstatný a soud z něj zjištění neučinil, protože podmínky pro přikázání předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví některého z účastníků nakonec nebyly splněny (viz níže).8. Na základě provedených důkazů spolu s nespornými skutečnostmi dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Účastníci jsou dohromady spoluvlastníky předmětných nemovitostí dle podílů uvedených výše, přičemž předchůdkyně žalobců nabyla svůj spoluvlastnický podíl za úplatu od osob, které byly tehdy zapsané v katastru nemovitostí. Předmětnými nemovitostmi jsou 3 pozemky, na jednom z nich je umístěna stavba. Reálné rozdělení předmětných nemovitostí není možné.9. K námitce žalované, že by měla být výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí soud uzavírá, že předchůdkyně žalobců nabyla spoluvlastnický podíl za úplatu od osob zapsaných v katastru nemovitostí (tj. ve veřejném seznamu). I kdyby tedy osoby, od kterých předchůdkyně žalobců předmětné nemovitosti zakoupila (viz bod 6 odůvodnění), nebyly vlastníky dotčených spoluvlastnických podílů, předchůdkyně žalobců by při splnění podmínky dobré víry svůj spoluvlastnický podíl řádně nabyla (srov. § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“)). Současně dobrá víra předchůdkyně žalobců se presumuje (srov. § 7 o.z.). Zdejší soud byl připraven žalovanou při jednání dne 7. 10. 2025 poučit dle § 118a o.s.ř., aby doplnila svá tvrzení a zejména označila důkazy k prokázání nedostatku dobré víry u předchůdkyně žalobců. S ohledem na nepřítomnost žalované se však tato o možnost řádného poučení připravila. Za této situace soud také neprováděl ani další dokazování zejména jednotlivými dědickými spisy, neboť s ohledem na právní posouzení to nebylo nezbytné a žádná z nich učiněná zjištění by nemohla zpochybnit závěr o řádném nabytí spoluvlastnického podílu předchůdkyní žalobců.10. Podle § 1140 odst. 1 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.11. Podle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.12. Podle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.13. Promítnuto na projednávanou věc výše uvedená právní úprava znamená, že žalobci se řádně a důvodně domáhají zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Soud vzal za nesporné, že rozdělení předmětných nemovitostí v daném případě není možné. Žalobci nemají zájem o nabytí nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, žalovaná přestala být v průběhu řízení pro soud kontaktní, na výzvy soudu nereagovala, k jednání se nedostavila, soud tak nebyl schopen ověřit, zda by měla prostředky pro vyplacení vypořádacího podílu žalobcům. Soud proto přistoupil k poslednímu způsobu vypořádání spoluvlastnictví, a to prodejem nemovitých věcí.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 572/19, ze kterého vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se nemůže odvíjet toliké od úvahy soudu o tom, co bylo mezi účastníky sporné a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud. Naopak v tomto řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jeho spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny.15. Jelikož v projednávané věci zdejší soud nezjistil žádné skutečnosti, které by odůvodnily mimořádné přiznání náhrady nákladů řízení, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.16. Pokud se týká složené zálohy na náklady důkazu, pak v souvislosti se znaleckým posudkem žádné náklady nevznikly (znalec se s ohledem na prodlení s vypracováním posudku vzdal nároku na znalečné), soud proto rozhodl o vrácení celé složené zálohy žalobcům.