9 C 126/2025-71 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 25 488 Kč. Mělo se jednat o nárok ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 12. 2022 č. , hodnota, . Žalobkyně žalované poskytla částku 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, a to vždy nejpozději k 17. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou úvěru, byla v poslední upomínce z 17. 6. 2023 informována o zesplatnění celého úvěru k 20. 6. 2023 a vyzvána k jeho úhradě. Žalobkyně tak požaduje jistinu ve výši 12 000 Kč a smluvní úrok ve výši 4 800 Kč (40 % z 12 000 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru) spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny od 21. 6. 2023 (tj. do odeslání předžalobní výzvy).2. Žalobkyně měla posoudit úvěruschopnost žalované tak, že byla vyhodnocena lustrací ISIR, SOLUS, NRKI a CRIBIS. Příjmy a výdaje žalované zjišťovala prostřednictvím údajů zjištěných z výpisu z účtu žalované za obdob od září do listopadu 2022. Úvěruschopnost ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 %, která musí odpovídat výši životního minima.3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č., hodnota, ze dne 18. 12. 2022 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky do výše 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 40 % měsíčně vždy k 17. v měsíci s tím, že jistinu může žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Strany se dohodly, že v případě prodlení žalované po dobu 2 kalendářní měsíce nebo delší se bez dalšího stává splatný celý dluh. Dále se dohodly, že žalobkyně je oprávněna jednostranně požadovat splacení celého dluhu, dojde-li k porušení smluvní povinnosti žalované. Dále si strany sjednaly pro případ prodlení žalované s plněním také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaná v prodlení.5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná bydlela ve společné domácnosti s partnerem, bydlela v pronajatém bytě. Nemá dokončené základní vzdělání. Měla jednu vyživovací povinnost, byla na mateřské dovolené. Její příjem je ve výši 25 177 Kč měsíčně.6. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 10. 2022 do 30. 11. 2022 měla žalovaná příjem z ČSSZ za nemocenskou ve výši kolem 25 000 Kč měsíčně. Dále je z výpisu zřejmé, že žalovaná splácela úvěry – dne 16. 9. 2022 ve výši splátky 16 169 Kč, 4. 10. 2022 ve výši splátky 6 731 Kč, 16. 10. 2022 ve výši splátky 1 300 Kč, 1. 11. 2022 ve výši splátky 11 089 Kč, 15. 11. 2022 ve výši splátky 16 978 Kč, 29. 11. 2022 ve výši splátky 3 749 Kč. Dne 16. 9. 2022, 14. 10. 2022 a dne 15. 11. 2022 byla na účet žalované přijeta platba z úvěru od společnosti , právnická osoba, ve výši po 13 300 Kč.7. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, jak uvedeno v bodu 2. rozsudku. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jenž vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku k tomu viz. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Soud má za to, že žalobkyně sice tvrdí, že byla zjišťována schopnost žalované úvěr splácet, nicméně žalobkyní přijaté závěry o tom nemohou korespondovat s požadovanou povinností. Žalovaná byla na mateřské dovolené a měla příjem z dávek peněžité pomoci v mateřství. Soud má zato, že při zkoumání úvěruschopnosti musí být zjišťováno, zda jde o stabilní dlouhodobější příjem úvěrovaného. V tomto případě žalovaná měla příjem z uvedené dávky nemocenského pojištění. Je zcela zřejmé, že takový příjem bude mít pouze po dobu 7 měsíců. Poté jí může být vyplácen rodičovský příspěvek z dávek státní sociálno podpory, který činí 300 000 Kč, který bylo možné čerpat (v době poskytování úvěru) až do 4 let věku dítěte. Velmi pravděpodobně by zde došlo k poklesu příjmu žalobkyně. Nutno říct, že jde o poskytování finančních částek ženě, která musí celodenně poskytovat péči dítěti a není si tak schopna zabezpečit příjem. K tomu je zřejmé, že žalovaná měla výdaje související s péčí o dítě. Další otázkou jsou jiné výdaje žalované (jako bydlení apod.), kdy jediný poskytnutý údaj o nich je od žalované v její žádosti ve výši 5 000 Kč. Z výpisu z účtu je však zřejmé, že debetní obrat na účtu žalované je vyšší než její kreditní příjem, konečný zůstatek účtu v každém měsíci je záporný. Je také zřejmé, že žalovaná dostávala jiné úvěry než od žalobkyně, které se snažila splácet dalšími úvěry. V tomto případě žalovaná nebyla schopna splatit jedinou splátku. Mnoho dlužníků se v případě tzv. „dluhové pasti“ snaží řešit splátky svých závazků získáním jiných zápůjček či úvěrů, jejich zadlužení se tímto způsobem po určitou dobu prohlubuje, fakticky již nejsou schopni ze svých obvyklých příjmů hradit splátky závazků. Takový stav může trvat potenciálně i několik měsíců, než takový dlužník vyčerpá svůj úvěrový potenciál. Žalobkyně měla přistoupit k podstatně důslednějšímu zkoumání úvěruschopnosti žalované. Soud má za to, že žalobkyně tuto svoji povinnost zanedbala a nesplnila tak povinnost ve smyslu § 86 odst. 1 ZS. Předmětnou úvěrovou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.12. Nárok žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně poskytla žalované částku celkem ve výši 12 000 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni tuto částku. Soud vzhledem k přijatým výše uvedeným závěrům zbytek žaloby shledal za nedůvodnou a jako takovou ji zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku. O úroku z prodlení rozhodoval soud podle § 1970 o. z. a uložil jej žalované zaplatit od 13. 11. 2025 tj. od data kdy došlo k rozhodnutí soudu o povinnosti žalované žalobkyni úvěr zaplatit.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci. S