11 C 91/2020-31 — Okresní soud v Jeseníku

1. Podle ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není přípustné odvolání. 2. Předmětem tohoto řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Jeseníku dne [datum] je zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka], a to částky [částka] jako nesplacené jistiny úvěru poskytnutého žalovanému [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], dle smlouvy o úvěru č. B0005950211619525 ze dne [datum], částky [částka] jako nesplaceného poplatku za poskytnutí tohoto úvěru, částky [částka] jako nesplacených úroků za dobu od [datum] do [datum], částky [částka] jako nákladů na vymožení pohledávky a částky [částka] jako smluvní pokuty za prodlení žalovaného se splacením úvěru. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému ve věci se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. 4. V řízení bylo prokázáno, že [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], poskytla žalovanému dne [datum] na účet žalovaného č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], částku [částka]. Žalobkyně tvrdila, že právním důvodem pro poskytnutí této částky bylo uzavření smlouvy o úvěru č. B0005950211619525 dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalovaným, v níž se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a zápůjční úrokovou sazbou ve výši 40% ročně splatit do [datum]. Dne [datum] podepsala [právnická osoba] a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, kterou uvedená společnost postoupila pohledávky ve smlouvě specifikované, mimo jiné i pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. B0005950211619525 ze dne [datum], na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný původní věřitelkou pohledávky informován v oznámení ze dne [datum], které bylo předáno k poštovní přepravě dne [datum]. Součástí oznámení byla i výzva k zaplacení žalované částky na účet žalobkyně ve lhůtě 10 dnů. Žalovaný dosud částku [částka] žalobkyni neuhradil. V žalobě chybí skutková tvrzení, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět co poplatku z úvěru ve výši [částka], smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši [částka], nákladů na vymožení pohledávky ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. 5. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst.. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle ust. § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 8. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na shora uvedené se soud tedy nejprve zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného při poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalobkyně však ohledně této skutečnosti neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Soud podotýká, že nemohl žalobkyni poskytnout v tomto směru poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se k jednání nedostavila a tím se dobrodiní takového poučení zbavila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007, podle kterého„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ Soud tedy nemá za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a v takovém případě nemůže učinit závěr, že byla platně uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o úvěru. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně poskytla žalovanému částku [částka] na jeho účet, a protože nebyl zjištěn žádný právní důvod pro takové plnění, soud nárok žalobkyně, která se stala novým věřitelem pohledávky dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], na zaplacení částky [částka] posoudil podle hmotněprávních norem upravujících nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení, podle kterých strana, která plnila bez právního důvodu, má právo na vrácení toho, co plnila. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] včetně úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum]. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se stává dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splatným na výzvu věřitele. V daném případě byl žalovaný vyzván k zaplacení poskytnuté částky prostřednictvím právní předchůdkyně žalobkyně v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo předáno k poštovní přepravě dne [datum], a to ve lhůtě 10 dnů, tj. do [datum]. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se tedy žalovaný dostal dnem [datum]. S ohledem na shora uvedené soud tedy uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od [datum] do zaplacení jako plnění z bezdůvodného obohacení (výrok II.), když nejprve dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil řízení co do poplatku z úvěru ve výši [částka], smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši [částka], nákladů na vymožení pohledávky ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka] s ohledem na skutečnost, že žalobkyně ještě před zahájením jednání vzala žalobu ohledně těchto nároků zpět (výrok I.). Pokud jde o v žalobě požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení z dlužné jistiny za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] a úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], soud v této části žalobu zamítl s ohledem na shora odůvodněný závěr, že do prodlení se s vydáním bezdůvodného obohacení žalovaný dostal až dnem [datum] (výrok III.). 9. Vzhledem k výsledku řízení soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky dle ust. § 142 odst.. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 10. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro poskytnutí jiné lhůty k plnění či pro povolení splátek neshledal žádné důvody.