10 C 122/2021-27 — Okresní soud v Jeseníku

1. V odůvodnění tohoto rozsudku uvede soud pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 157 odst. 4 o.s.ř.). 2. Předmětem řízení je žaloba o zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení za dobou od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, kterou žalobce odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce a poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen do [datum]. Žalovaný úvěr nevrátil. Úvěruschopnost ověřil původní věřitel lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, CRKI, BRKI, žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a řádně zvážil své možnosti. Pohledávka za žalovaným byla žalobci postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z [datum]. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, výše zápůjčky činila 5 000 Kč, poplatek 0 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku do 30 dnů. Žalovanému byla částka 5 000 Kč zaslána na účet číslo [bankovní účet] dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno oznámením ze dne [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] podanou k poštovní přepravě stejného dne žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů s tím, že pokud tak neučiní, bude podána žaloba. Dne [datum] byla podána k poštovní přepravě listovní zásilka adresovaná žalovanému. 4. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Dle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Peněžitá zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci bylo povinností právního předchůdce žalobce před poskytnutím spotřebitelského úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, kdy takový závěr vyplývá i z aktuální judikatury Ústavního soudu ČR, kdy obecné soudy mají poskytovatele spotřebitelských úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr či zápůjčku splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Smlouvou o zápůjčce uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobce v řízení netvrdil a neprokázal, že právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjčky a nezjistil důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčku splácet, kdy věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Stranou výdajů se právní předchůdce žalobce nezabýval vůbec, pokud jde o stránku příjmovou, spokojil se toliko s tvrzením, že žalovaný je schopen zápůjčku splatit, aniž by žalovaný jakkoli doložil výši svého příjmu, např. pracovní smlouvou, výpisem z účtu, výplatní páskou, apod. Úvěruschopnost ověřil původní věřitel dle tvrzení žalobce toliko ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, CRKI, BRKI a žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a řádně zvážil své možnosti. Žádné doklady, kterými by právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného ověřil, žalobce k důkazu neoznačil. Za takového skutkového stavu má soud za to, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného neposoudil a nebyla platně uzavřena smlouva o zápůjčce (viz citovaný nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, nárok žalobce tak byl posouzen jako nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení a žalobce, kterému byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, má právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Pokud se tak žalobce domáhá zaplacení částky 5 000 Kč, činí tak oprávněně. Žalobce má také nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 5 000 Kč, když nárok na vydání bezdůvodného obohacení se stává dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splatným na výzvu věřitele. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení poskytnuté částky ve třídenní lhůtě ve výzvě ze dne [datum] podané k poštovní přepravě dne [datum]. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se tedy mohl žalovaný dostat nejdříve od [datum]. Soud proto žalobě zčásti vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s úroky z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení v požadované výši 8,05% ročně, kdy tato výše nepřevyšuje výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve zbývající části požadovaných úroků z prodlení žalobu jakou nedůvodnou zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Pro míru úspěchu soud vyčíslil i požadované úroky z prodlení do dne vyhlášení rozsudku. Žalobce požadoval zaplacení úroku z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, žaloba byla zčásti zamítnuta co do požadovaného úroku z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 8,05 % ročně. Úrok z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 8,05 % ročně činí za dobu od [datum] do dne vyhlášení rozsudku [datum] částku 1 672,86 Kč, úrok z prodlení 8,05% ročně z částky 5 000 Kč za dobu od [datum] do dne vyhlášení rozsudku [datum] činí 350,67 Kč. Při vyčíslení požadovaných úroků z prodlení do dne vyhlášení rozhodnutí žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč a úroky z prodlení ve výši 1 672,86 Kč, tedy částku 6 672,86 Kč, byl úspěšný co do částky 5 000 Kč a úroků z prodlení do dne vyhlášení rozhodnutí ve výši 350,67 Kč, míra úspěchu tak činí 80,19 %, neúspěchu 19,81%, žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení co do 60,38 % Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve