11 C 80/2021-33 — Okresní soud v Jeseníku

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud uvede v rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné dle § 202 odst. 2 o. s. ř. 2. Předmětem tohoto řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne [datum] je zaplacení částky 5 826 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, a to částky 4 000 Kč jako nesplacené jistiny úvěru poskytnuté dle smlouvy o úvěru [číslo] [spisová značka] ze dne 18. 7. 2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou a částky 1 707,64 Kč jako poplatku za poskytnutí tohoto úvěru a částky 118,36 Kč jako smluvního úroku. 3. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] uzavřely prostředky komunikace na dálku právní předchůdkyně žalobkyně, která byla nebankovním subjektem s oprávněním poskytovat spotřebitelský úvěr, a žalovaná smlouvu o úvěru [číslo] [spisová značka] Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaná se zavázal úvěr s poplatkem ve výši 1 024,58 Kč při řádném splácení a ve výši 1 707,64 Kč při překročení doby splatnosti a se sjednanou roční zápůjční úrokovou sazbou ve výši 36% splatit do [datum] s úrokem ve výši 118,36 Kč. Úvěr měl být splacen celý jednou splátkou. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované na její účet vedený u [právnická osoba] [bankovní účet] částku 4 000 Kč. Dne [datum] podepsala právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, kterou právní předchůdkyně žalobkyně této postoupila pohledávky ve smlouvě specifikované, mimo jiné i pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru [číslo] [spisová značka] ze dne 18. 7. 2019 O postoupení pohledávky byla žalovaná právní předchůdkyní žalobkyně i žalobkyní informována v oznámení ze dne [datum], kde byla vyzvána k zaplacení dluhu do tří dnů od obdržení výzvy, výzva byla odeslána žalované téhož dne. Žalovaná ničeho neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených žalovanou v žádosti o spotřebitelský úvěr [číslo] žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši [částka], což doložila výplatní páskou za měsíc listopad 2018 a výpisem z účtu ze dne [datum], jako výdaje žalovaná uvedla částku 4 000 Kč, avšak žádné doklady ke svým výdajům nepředložila. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. Není sporu o tom, že v době uzavření smlouvy vystupovala žalovaná jako spotřebitel, což se podává ze smlouvy, a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatelka. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele spotřebitelských úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr či zápůjčku splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na shora uvedené se soud tedy nejprve zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované při poskytnutí úvěru. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen s odbornou péčí vyhodnotit, důkladně prověřit a v případě pochybností o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým) požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, které spotřebitel sám poskytl, avšak vzbuzují pochybnosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud k této věci zdůrazňuje dvě zásadní pochybení právní předchůdkyně žalobkyně, zaprvé nedostatečné zjištění výše příjmů žalované, zadruhé, což je zásadnější, naprostou rezignaci na zjištění skutečných výdajů žalované. Zaprvé právní předchůdkyně se při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v měsíci červenci roku 2019 spokojila s doložením příjmu žalované za měsíce listopad roku 2018, tedy prokázání příjmu v době 9 měsíců před uzavřením smlouvy, aniž by bylo jakkoliv doloženo, že takového příjmu dosahuje žalovaná i při uzavírání smlouvy o úvěru. Nicméně v této oblasti právní předchůdkyně žalobkyně vyvinula alespoň nějakou snahu k ověření solventnosti žalované. Zadruhé, žalovaná uvedla své výdaje dle soudu ve zcela zjevně nepřiměřené výši 4 000 Kč, aniž by bylo možno usoudit, jak z takto nízké částky žalovaná pokrývá své životní potřeby – jak bydlí, jak se stravuje, šatí, atd. Soud obecně nevylučuje, že je možné„ přežít“ s výdaji ve výši 4 000 Kč, konečně se jedná o částku převyšující životní minimum, je to však částka velmi nízká, v právní předchůdkyni žalobkyně měla vzbudit pochybnost a ta měla vyvinout iniciativu k prověření skutečných výdajů žalované – kupříkladu zjistit, jak žalovaná bydlí – tedy zda jí je poskytováno nějaké zvýhodněné bydlení (sociální, u rodičů), které by vysvětlilo velmi nízké životní náklady žalované, nebo zda žalovaná své výdaje uvedla mylně. 11. Soud je vzhledem k výše uvedenému toho názoru, že právní předchůdkyně žalobkyně zanedbala svou povinnost řádně prověřit a zkoumat úvěruschopnost žalované. Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, nesplnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích. 12. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně poskytla žalované částku 4 000 Kč na její účet a že žalovaná ničeho nevrátila. Protože nebyl zjištěn žádný právní důvod pro takové plnění, soud nárok žalobkyně, která se stala novým věřitelem pohledávky dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], posoudil jako bezdůvodné obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se stává dle § 1958 odst. 2 o. z. splatným na výzvu věřitele. V daném případě byl