4 C 160/2021-16 — Okresní soud v Jeseníku

Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. Předmětem tohoto řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl soudu doručen dne [datum], se žalobce domáhal zaplacení částky 1 520 Kč s příslušenstvím, a to jako dlužného jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za cestu žalovaného dne [datum] hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobcem bez platného jízdního dokladu. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, žádné z tvrzení žalobce přitom nerozporoval. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] žalovaný cestoval tramvajovou linkou [číslo] provozovanou žalobcem, při přepravě byl kontrolován a neprokázal se platným jízdním dokladem. Téhož dne pak žalovaný podepsal s žalobcem dohodu s cestujícím [číslo] kde je uvedeno, že žalovaný, který cestoval dne [datum] linkou [číslo] bez platného jízdního dokladu, uznává co do důvodu a výše svůj dluh na jízdném ve výši 20 Kč a přirážce k jízdnému ve výši 1 500 Kč a zavazuje se jej zaplatit do 15 dnů od podpisu. Předžalobní výzvou žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dluhu popsaného v předmětu řízení. Žalovaný ničeho neuhradil. Dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Uznání dluhu podle ustanovení § 2053 o. z. je způsobem utvrzení dluhu. Existující dluh se jím utvrzuje, nezpůsobuje však jeho zánik. Uznáním se nemění právní důvod dluhu. Uznání je tak nástrojem preventivním a vede k posílení procesní pozice věřitele v případném sporu. Uznání dluhu podle § 2053 o. z. je jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli, jímž činí písemnou formou výslovné uznávací prohlášení směřující k potvrzení existence dluhu, včetně jeho důvodu a výše. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu, ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Z uznání musí být zřejmé, kdo je činí a vůči komu směřuje (označení dlužníka a věřitele), jaký peněžitý či nepeněžitý dluh dlužník uznává a jaká je jeho výše a důvod. Tyto skutečnosti musí být objektivně zjistitelné, což znamená, že pro uznání nestačí, že strany musely vědět, resp. jim muselo být zřejmé, jaký konkrétní závazek dlužník uznává. Způsob určení důvodu a výše uznávaného závazku zákon nespecifikuje. Mohou být tudíž určeny přímo v uznávacím prohlášení, ale může se tak stát i jinak, pokud tento způsob umožňuje jednoznačně určit uznávaný závazek. Požadavek na uvedení důvodů nároku je splněn tehdy, označí-li jej dlužník tak, aby bylo jednoznačné, jakého nároku se týká, popřípadě v čem (v jakých skutkových okolnostech) nárok spočívá. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem jako dopravcem a žalovaným jako cestujícím byla konkludentně uzavřena přepravní smlouva podle § 2550 o. z., a to tím, že žalovaný použil hromadný dopravní prostředek provozovaný žalobcem. Na základě uzavřené přepravní smlouvy vznikla žalovanému mj. povinnost zaplatit dopravci stanovené jízdné dle § 2550 občanského zákoníku a § 7 odst. 1 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Protože se žalovaný na výzvu přepravního kontrolora neprokázal platným jízdním dokladem, vzniklo dopravci právo požadovat kromě dlužného jízdného i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč v souladu s § 37 odst. 4 písm. d), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Tuto pohledávku navíc žalovaný co do důvodu i výše písemně uznal podle § 2053 o. z., čímž nastala vyvratitelná domněnka, že v době uznání trval dluh v rozsahu jeho uznání. Na žalovaného tak uznáním dluhu přešlo břemeno tvrzení a břemeno důkazní, pokud by tvrdil, že dluh ve výši 1 520 Kč vůbec nevznikl či již neexistuje. Žalovaný v tomto ohledu netvrdil ničeho. Žalovaný neprokázal, že by uznaný dluh ať již v době uzavření smlouvy či následně neexistoval, či nějakým způsobem zanikl. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě částky 1 520 Kč, která byla žalovaným uznána a nebyla dosud uhrazena. Protože žalovaný dlužné jízdné a přirážku k jízdnému do 15 dnů od zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu neuhradil, dostal se následujícím dnem do prodlení podle § 1968 o. z. a je podle § 1970 o. z. povinen hradit úroky z prodlení z dlužné částky, jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když dle procesního výsledku byl ve věci zcela úspěšný žalobce, kterému soud na náhradu nákladů řízení přiznal soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu ve výši 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 2 úkony, tj. za podání návrhu a zaslání tzv. předžalobní upomínky. Jelikož se jedná o náklady účelně vynaložené na uplatnění práva, přiznal soud žalobci jejich náhradu ve výši 600 Kč (výrok II.). O lhůtách k plnění rozhodl soud dle § 160 o. s. ř. věty před středníkem, když neshledal důvod k uložení delší lhůty či stanovení plnění ve splátkách.