10 C 138/2021-30 — Okresní soud v Jeseníku

1. V odůvodnění tohoto rozsudku uvede soud pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 157 odst. 4 o.s.ř.). 2. Předmětem řízení je žaloba o zaplacení částky 8 599,43 Kč, příslušenství a smluvní pokuty 133,22 Kč, kterou žalobce odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, žalovanému byla vyplacena částka 7 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit úvěr v sedmi splátkách nejpozději do 24. 6. 2021 v celkové výši 12 722 Kč. Žalovaný zaplatil žalobci dne 19. 1. 2021 částku 1 900 Kč, kterou žalobce započítal v souladu se smlouvou o spotřebitelském úvěru na úhradu smluvní pokuty ve výši 23,92 Kč, na úhradu první splátky ve výši 1 825,31 Kč a úhradu části úroků druhé splátky ve výši 50,77 Kč. Žalobce tak požaduje úhradu dlužné jistiny 6 084,69 Kč, úroků po splatnosti ve výši 414,55 Kč a poplatků za správu úvěru po splatnosti ve výši 2 100 Kč, dále zákonný úrok za prodlení z částek za jednotlivé splátky a smluvní úrok ve výši 0,1 % denně dle splatnosti jednotlivých splátek do zaplacení. Účastníci si dále sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z částky neuhrazené jistiny. Na smluvní pokutě dluží žalovaný částku 133,22 Kč. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalovaný žalobci předložil pracovní smlouvu na dobu neurčitou, výplatní pásky za červenec až říjen 2020, kdy výše průměrného čistého měsíčního výdělku činila ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [částka], při posouzení úvěruschopnosti žalobce zohlednil pracovní poměr na dobu neurčitou, průměrnou výši příjmů, výši měsíčních výdajů, společnou domácnost s partnerkou, kdy lze předpokládat, že náklady na provoz domácnosti jsou sdílené, nebyl nalezen záznam v centrální evidenci exekucí, žalobce prověřil žalovaného v insolvenčním rejstříku. Žalovaný uvedl, že bydlí s družkou, zřejmě hradí náklady na bydlení společně s ní. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovanému byla žalobcem vyplacena částka 7 000 Kč v hotovosti dne [datum] na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. PH11600246 uzavřené dne [datum]. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 12 772 Kč v sedmi měsíčních splátkách do 24. 6. 2021, RPSN činilo 619,47%, zápůjční úroková sazba 0,1% denně, poplatek za poskytnutí a správu úvěru 700 Kč měsíčně při poskytnutí úvěru a dále každý započatý měsíc trvání úvěru, v případě neuhrazení splátky do data splatnosti činila smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný žalobci před uzavřením smlouvy o úvěru předložil pracovní smlouvu ze dne [datum] a dohodu o její změně, kdy zaměstnavatelem žalovaného byla [právnická osoba] [anonymizováno], pracovní poměr byl nejdříve sjednán na dobu určitou, poté změněn na dobu neurčitou, dále žalovaný doložil výplatní pásku za 7/ 2020, kdy výše čisté mzdy činila [částka], srážky 4 051 Kč, vyplaceno bylo [částka], výplatní pásku za 8/1020, kdy čistá mzda činila [částka], provedené srážky činily 3 010 Kč, vyplaceno bylo [částka], výplatní pásku za 9/ 2020, kdy čistá mzda činila [částka], provedené srážky činily 2 600 Kč, vyplaceno bylo [částka], výplatní pásku za 10/ 2020, kdy čistá mzda činila [částka], srážky činily 2 428 Kč, vyplaceno bylo [částka]. Žalovaný do podkladů pro žádost o poskytnutí úvěru uvedl, že jeho čistý příjem je [částka], výdaje na bydlení, energie, služby 4 200 Kč, splátky u jiných společností nemá. Ke dni [datum] nebyl nalezen k osobě žalovaného exekuční titul v centrální evidenci exekucí. Výzvou z 8. 1. 2021 upomínal žalobce žalovaného řádná placení dohodnutých splátek. Dne 11. 1. 2021 odeslal žalobce listovní zásilku adresovanou žalovanému. Dne 19. 1. 2021 žalovaný zaplatil žalobci částku 1 900 Kč. Druhou výzvou ze dne 25. 1. 2020 vyzýval žalobce žalovaného k řádnému splácení dle uzavřené smlouvy. Dne 28. 1. 2021 odeslal žalobce listovní zásilku adresovanou žalovanému. Emailem ze dne 18. 2. 2021 vyzýval žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky. Dopisem ze dne 4. 3. 2021 žalobce oznámil žalovanému, že zesplatnil celý úvěr a vyzval žalovaného k úhradě celkové dlužné částky do 10ti dnů od odeslání výzvy. Dne 4. 3. 2021 odeslal žalobce listovní zásilku adresovanou žalovanému. Předžalobní upomínkou ze dne 18. 3. 2021 podanou k poštovní přepravě dne 22. 3. 2021 vyzval zástupce žalovaného k zaplacení dlužné částky do 28. 3. 2021 s tím, že pokud tak neučiní, bude podána žaloba. 5. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. V projednávané věci bylo povinností žalobce před poskytnutím spotřebitelského úvěru náležitě s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, a to jak na stránce příjmů, tak na stránce výdajů. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele spotřebitelských úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr či zápůjčku splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na shora uvedené se soud tedy nejprve zabýval tím, zda žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného při poskytnutí úvěru. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen s odbornou péčí vyhodnotit, důkladně prověřit a v případě pochybností o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým) požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, které spotřebitel sám poskytl, avšak vzbuzují pochybnosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Soud v této věci zdůrazňuje dvě pochybení žalobce, zaprvé mylné zjištění výše příjmů žalovaného, zadruhé rezignaci na zjištění skutečných výdajů žalovaného. Zaprvé žalobce jako příjem žalovaného vzal za prokázaný průměrný příjem dle čisté mzdy, nezohlednil však, že z této čisté mzdy byly dle výplatních pásek prováděny srážky, neznámo jaké, a žalovanému tak ve skutečnosti bylo vypláceno méně, jeho průměrná čistá mzda, ve smyslu, kolik skutečně žalovaný měsíčně od zaměstnavatele obdržel, nebyla cca [částka], ale cca [částka]. Zadruhé, žalovaný uvedl své výdaje ve výši 4 200 Kč, aniž by bylo možno usoudit, jak z takto nízké částky žalovaný pokrývá své životní potřeby – jak bydlí, kolik platí na nájemném, na energiích za bydlení, jak se stravuje, šatí, atd., k tvrzeným výdajům pak žalovaný