105 C 3/2017-307 — Okresní soud v Jeseníku

1. Odůvodnění tohoto rozsudku v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 12 593 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je příslušný hospodařit s pozemkem - stavební parcelou [číslo] o výměře [číslo] m² v [katastrální uzemí] (dále také jako„ předmětný pozemek“) který je ve vlastnictví [země], na pozemku stojí stavba bez čp/če, zemědělská stavba. Žalovaný užívá pozemek - stavební parcelu [číslo] neboť je vlastníkem stavby zapsané na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], která je na uvedeném pozemku stavební parc. č. st. [anonymizováno] umístěna. Žalobce požaduje náhradu za bezesmluvní užívání pozemku, a to v souladu se zákonem č. 219/2000 Sb., a dle vyhlášky č. 441/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů jako cenu v čase a místě obvyklou ve výši 3,56 Kč, tedy částku 32, 456 Kč denně za pozemek o výměře [číslo] m². Žalobce vyzval dopisem ze dne [datum] žalovaného k úhradě částky za užívání pozemku za dobu od 10. 12. 2015, tedy od právních účinků zápisu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí, do 31. 12. 2016, tedy zaplacení částky 12 593 Kč. 3. Rozsudkem ze dne 3. 7. 2020, č. j. 105 C 3/2017-181 Okresní soud v Jeseníku v této věci výrokem I. rozhodl tak, že žalobci přiznal částku ve výši 4 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 14. 2. 2017 do zaplacení. Výrokem II. citovaného rozsudku soud žalobu zamítl co do výše 7 693 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 14. 2. 2017 do zaplacení. Výroky III., IV. a V. pak soud rozhodl o nákladech řízení. Výrok I. nabyl právní moci dne 22. 9. 2020. Výroky II. až V. pak byly k odvolání žalobce zrušeny usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 1. 4. 2021, č. j. [číslo jednací] a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Jeseníku k dalšímu řízení. Předmětem řízení tak zůstává nárok žalobce z výše uvedeného titulu a to v rozsahu 7 693 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 14. 2. 2017 do zaplacení a náhrada nákladů řízení. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalovaný je vlastníkem stavby bez čp/če, zemědělské stavby – [anonymizováno], nacházejícího se na pozemku p. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] u [příjmení]. Předmětný pozemek p. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] u [příjmení] vznikl z částí pozemků pozemkového katastru [číslo] v [katastrální uzemí]. Pozemek pozemkového katastru [číslo] byl původně zapsán v pozemkové knize pro [katastrální uzemí] v knihovní vložce [číslo] vlastnicky připsané [jméno] [příjmení], pozemek pozemkového katastru [číslo] v knihovní vložce [číslo] vlastnicky připsané na [jméno] a [jméno] [příjmení], pozemky pozemkového katastru [číslo] v pozemkové knize v knihovní vložce [anonymizováno] vlastnicky připsané [jméno] a [jméno] [jméno] [příjmení]. Ze seznamu konfiskovaného majetku je pak patrno, že pozemky byly jmenovaným [anonymizováno] vlastníkům konfiskovány dle dekretu číslo 12/1945 Sb. V přídělovém řízení byl pozemek pozemkového katastru [číslo] zapsán pod příděl [číslo] se jmény [příjmení] [jméno] a [jméno], přeškrtnuto, zapsáno [jméno] [příjmení] Kupní smlouvou ze dne [datum] manželé [příjmení] koupili přídělovou usedlost od manželů [příjmení]. Zápisem se dne [datum] se manželé [příjmení] vzdali převážné části pozemku p. [číslo] ve prospěch [anonymizována dvě slova], pozemek připadl do správy [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec]. Při komplexním zakládání evidence nemovitostí v [katastrální uzemí] byly zapsány původní pozemky přídělového plánu v roce 1982 tak, že pozemek [číslo] na LV [číslo] [anonymizována dvě slova] - [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], pozemek [číslo] na LV [číslo] [anonymizována dvě slova] - [anonymizováno] [obec], pozemek [číslo] na LV [číslo] [anonymizována dvě slova] - [anonymizováno] [obec], pozemek [číslo] na LV [číslo] [příjmení] [jméno] a [jméno], poté v roce 1984 na LV [číslo] [anonymizována dvě slova] - [anonymizováno] [obec]. Pozemek [číslo] v [katastrální uzemí] byl po konfiskaci zapsán pod příděl [číslo] pro [územní celek] [územní celek] dle sdělení ze dne 26. 4. 2013 nepodala k 31. 3. 2013 žalobu na určení vlastnictví. Dne 1. 12. 2015 [název žalobkyně] ohlásil katastrálnímu úřadu, že se žalobce dne 10. 12. 2015 ujal příslušnosti hospodařit s předmětným pozemkem. Žalobce zaslal žalovanému dopisem ze dne 16. 1. 2017 žádost o zaplacení částky 12 593 Kč do dne 13. 2. 2017 za užívání pozemku [číslo] v [katastrální uzemí] za období od 10. 12. 2015 do 31. 12. 2016, poté žalobce žalovaného upomínal o zaplacení upomínkou ze dne 27. 2. 2017 a upomínkou ze dne 24. 3. 2017 s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude předána k vymáhání Znalec [celé jméno znalce] stanovil výši obvyklé ceny nájmu předmětného pozemku v období od 10. 12. 2015 do 31. 12. 2016 ve výši 4 900 Kč. 5. Návrh na doplnění dokazování vyžádáním zprávy od MÚ [obec], zda k předmětnému pozemku byla sjednána dohoda o trvalém užívání, daňovým přiznáním za roky 1996, 2015, 2016, 2019, revizním znaleckým posudkem soud zamítl, neboť MÚ [obec] – odbor stavebního úřadu sdělil, že požadovanou informací nedisponuje, pokud jde o revizní znalecký posudek, soud vycházel ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], znalce opakovaně vyslechl, znalec podaný posudek doplnil a jeho závěry považuje soud za úplné a přesvědčivé, jak bude uvedeno v podrobnostech níže, provedené dokazování tak má soud za dostatečné pro rozhodnutí ve věci a další dokazování je nadbytečné a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. 6. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Dle ustanovení § 2999 věta první občanského zákoníku, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. 8. Z popsaného skutkového stavu věci soud dospěl k následujícímu stručnému právnímu posouzení věci. 9. Zpočátku soud uvádí, že sám žalovaný opakovaně uvedl, kupříkladu ve svém vyjádření k odvolání žalobce ze dne 25. 8. 2020, že je ochoten platit žalobci cenu za užívání pozemku v ceně obvyklé, nikoliv v ceně žalované. Mezi stranami řízení je po celou jeho dobu v zásadě především spor o výši náhrady. To konečně vyplývá i z toho, že žalovaný odvoláním nenapadl výrok I. rozsudku ze dne 3. 7. 2020 v této věci, který se týká téhož nároku, jaký je předmětem tohoto rozsudku, pouze ve zbývající výši původního nároku. Je-li dán základ nároku stran již pravomocného výroku rozsudku v této věci ze dne 3. 7. 2020, musí být dán také nyní. Soud má tedy za to, že nyní je zásadní pouze vyřešit otázku výše nároku – přeneseně správnosti znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce] – a nikoliv zabývat se otázkami aktivní a pasivní legitimace účastníků řízení. Neboť je však soud vázán právním názorem odvolacího soudu, který je nutno respektovat, soud se k těmto otázkám též vyjádří. 10. Z výše uvedeného závěru o skutkovém stavu plyne, že žalobce se stal vlastníkem pozemků, z nichž vznikl pozemek p. č. st. [anonymizováno]. Ke vzniku předmětného pozemku došlo v roce 1982 a zřejmě chybou došlo ke stavu, kdy parcela byla vedena bez LV, byť jej původně měla a jako vlastník byl uveden [anonymizována dvě slova] [obec] (čl. 47). Z výše uvedeného shrnutí skutkového stavu je zřejmé, že všechny pozemky, jež vytvořily předmětný pozemek, se dříve nebo později staly majetkem státu, a to tak, že tento majetek nabyl [anonymizováno] a spravoval jej [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec], pouze u pozemku PK [číslo] došlo k nabytí vlastnictví [anonymizováno] až ke dni [datum] na základě § 8 písm. 1 zákona č. 172/1991 Sb. K tomuto datu nejpozději pak došlo k tomu, že vlastnické právo k celému pozemku p. č. st. [anonymizováno] získal žalobce. Soud k tomu na okraj podotýká, že ustanovení restitučních předpisů, na něž zhusta odkazuje žalovaný a podle kterých mohly být různé pozemky řešené v této věci teoreticky vydávány potenciálním restituentům, nejsou případná, když žalovaný zároveň netvrdí, kdo a proč by dané pozemky měl restituovat, pouhá právní možnost restituce, byť jen části nějakého pozemku, nedokládá, že se tak stalo. 11. K vydržení předmětného pozemku žalovaným dojít nemohlo, neboť schází právní důvod, na základě kterého by mohlo dojít ke vzniku vlastnického práva. Žalovaný mohl být přesvědčen, že může pozemek bezplatně užívat, to ale není stejné jako přesvědčení, že se žalovaný stal vlastníkem pozemku. V řízen