11 C 32/2022-35 — Okresní soud v Jeseníku

1. V odůvodnění tohoto rozsudku soud uvede dle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Předmětem řízení zahájeným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] je částka ve výši 2 474 Kč s příslušenstvím, požadovaná z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] prostřednictvím webových stránek [webová adresa]. Žalovaná částka je tvořena jistinou spotřebitelského úvěru ve výši 2 000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 66 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatkem za SMS servis ve výši 49 Kč, smluvní pokutou ve výši 60 Kč (jako jednorázovou pokutou za prodlení sjednanou v sazbě 3 % z nesplacené jistiny ve výši 2 000 Kč) a náklady na upomínání ve výši 200 Kč (za výzvy ze dne [datum] a [datum] á 100 Kč). Příslušenství je pak tvořeno kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10,38 Kč (úrok v sazbě 8,5 % ročně z částky 2 474 Kč za dobu od [datum] do [datum]) a úrokem z prodlení v sazbě 8,5 % ročně z částky 2 474 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. 3. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne [datum] žalovaný s žalobkyní ujednali přes stránky [webová adresa] smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 2 000 Kč a žalovaný se zavázal uvedenou částku v ujednané době vrátit, součástí smlouvy byla ujednání o různých poplatcích a pokutách. Žalobkyně pak na účet žalovaného dne [datum] odeslala částku 2 000 Kč Smlouva obsahuje prohlášení o tom, že se jedná o spotřebitelský úvěr. Žalovaný ničeho neuhradil. Před sjednáním smlouvy žalobkyně od žalovaného formou jeho prohlášení zjistila, že žalovaný je zaměstnán s příjmem ve výši 13 000 Kč čistého měsíčně, na stránce výdajové žalobkyně kalkulovala s odhadem výdajů žalovaného na bydlení ve výši 2 500 Kč měsíčně a životním minimem žalovaného ve výši 3 410 Kč měsíčně, dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a v registru [příjmení], a to bez negativního zjištění, a opatřila úvěrovou zprávu k žalovanému, ze které plyne, že žalovanému byla v březnu 2021 odmítnuta žádost o úvěr ve výši 20 000 Kč, v minulosti čerpal dne [datum] úvěr ve výši 3 000 Kč, dne [datum] úvěr ve výši 2 000 Kč, dne [datum] úvěr ve výši 1 000 Kč a dne [datum] úvěr ve výši 1 000 Kč, u všech těchto úvěrů byl v prodlení s jejich úhradou po desítky až stovky dnů. Příjmovou a výdajovou stránku žalovaného žalobkyně ověřovala pouze prohlášením žalovaného a svou ekonomickou úvahou. Výzvou ze dne [datum], odeslanou prostřednictvím České pošty, s. p., dne [datum], právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy do třiceti dnů od sepisu výzvy. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jako „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. Není sporu o tom, že v době uzavření smlouvy vystupoval žalovaný jako spotřebitel, když vystupoval pod svými osobními údaji, což se podává ze smlouvy, a žalobkyně jako podnikatelka, když vystupovala pod svou firmou, smlouva pak obsahuje prohlášení, že se má jednat o sjednání spotřebitelského úvěru. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele spotřebitelských úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr či zápůjčku splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na shora uvedené se soud tedy nejprve zabýval tím, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného při poskytnutí úvěru. 14. Důkazy, jež žalobkyně předložila, nebylo prokázáno, že by žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného jinak, než že se spolehla na jeho tvrzení a provedla jeho lustraci v insolvenčním rejstříku a rejstříku SOLUS, naopak bylo prokázáno, že žalobkyni bylo známo, že žalovaný má opakovaně problémy se splácením úvěrů v rozmezí jednoho až dvou tisíce korun. Navzdory tomu se žalobkyně blíže nezabývala ověřením úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy činí závěr, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila. Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, nesplnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C [číslo], s nímž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluvní pokutě, poplatcích a nákladech na vymáhání. 15. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně prokazatelně poskytla žalovanému částku 2 000 Kč na jeho účet, přičemž žalovaný z této částky žalobkyni ničeho nevrátil. S ohledem na to soud nárok žalobkyně posoudil jako plnění bez právního důvodu dle § 2991 odst. 2 o. z. ve spojení s § 2993 o. z., tedy bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se stává dle § 1958 odst. 2 o. z. splatným na výzvu věřitele. V daném případě byl žalovaný vyzván k zaplacení poskytnuté částky ve lhůtě 30 dní od zhotovení výzvy ze dne [datum], která byla předána k poštovní přepravě dne [datum]. Žalovaný byl tedy k plnění vyzván, když do jeho dispozice se dostala zásilka s výzvou ke splnění dluhu, stanovená lhůta pak uplynula dne [datum] a následujícím dnem se žalovaný dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. K tomuto dni činil úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8,5 % ročn