3 C 151/2022-27 — Okresní soud v Jeseníku

V odůvodnění tohoto rozsudku uvede soud dle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jako „o. s. ř.“), pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Předmětem řízení je zaplacení částky 4.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 17. 12. 2015 do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], (dále jako„ [anonymizováno]“), kdy předmětná pohledávka byla postoupena na žalobce. Vzhledem k tomu, že se v řízení vyskytoval cizí prvek daný sídlem žalobce, který je právnickou osobou zřízenou dle právních předpisů [země], řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci, příslušnosti a užití hmotného práva v projednávaném případu. Za situace, kdy Česká republika i [země] jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012. Podle ustanovení článku 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále také jen„ Nařízení“) nestanoví-li nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. S ohledem na skutečnost, že žalovaná má v působnosti Okresního soudu v Jeseníku bydliště, soud dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný spor projednat a rozhodnout. Soud případ posuzoval dle českého hmotného práva, neboť smlouva byla uzavřena mezi českými subjekty na území České republiky a z ničeho neplyne nutnost užití cizího práva. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Společnost [anonymizováno] a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce s výší zápůjčky 4.000 Kč s termínem splatnosti 16. 11. 2015. Žalované byla částka 4.000 Kč poskytnuta převodem na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaná na poskytnutou zápůjčku ničeho neuhradila. [anonymizováno] nijak neprověřila úvěruschopnost žalované. Společnost [anonymizováno] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ujednala postoupení pohledávky za žalovanou na společnost [právnická osoba] a tato společnost pak smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] ujednala postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce. Žalobce je osobou se sídlem na [země] zřízenou dle [anonymizováno] práva. Žalobce vyzýval žalovanou výzvou ze dne 21. 2. 2020, odeslanou 5. 3. 2020 k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně. Ze zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům: Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Soud žalobě vyhověl, když [právnická osoba] jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitel uzavřeli prostředky elektronické komunikace dne [datum] smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o.z. [anonymizováno] poskytla žalované zápůjčku ve výši 4.000 Kč, kterou žalované poskytl převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku do 16. 11. 2015. [anonymizováno] nijak neprověřila úvěruschopnost žalované, smlouva je tak neplatná dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a soud k této neplatnosti přihlédl v souladu s ustanovením § 588 o.z. Žalovaná nevrácením [právnická osoba] poskytnuté zápůjčky se bezdůvodně obohatila dle § 2993 o. z. a je povinna vydat, co získala, tj. dlužnou jistinu. Nevrácením dlužné jistiny se žalovaná od 17. 12. 2015 ocitla v prodlení se splněním svého peněžitého závazku. S tímto prodlením spojuje ustanovení § 1970 o.z. možnost žádat úroky z prodlení stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Společnost [anonymizováno] postoupila pohledávku za žalovanou na společnost [právnická osoba] a ta ji postoupila na žalobce. Soud tak žalobě vyhověl v celém rozsahu (výrok I.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Náhrada nákladů řízení žalobce se sestává z odměny advokáta ve výši 600 Kč za 3 úkony právní pomoci po 200 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. – předžalobní výzva, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., daně z přidané hodnoty ve výši 21%, tj. celkem 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Tyto náklady žalobce vynaložil k účelnému uplatňování svého práva a soud tedy žalobci jejich náhradu v celkové výši 1.489 Kč (600 + 300 + 189 + 400) přiznal (výrok II.). O místě k plnění náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s.ř. O třídenních lhůtách k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší ani důvody pro přivolení k plnění ve splátkách.