3 C 272/2018-488 — Okresní soud v Jeseníku

1. Žalobci se podanou žalobou změněnou podáním ze dne 16. 11. 2021 domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému 2) a žalovanému 3) povinnost vyklidit a žalobcům předat nemovitosti v katastrálních územích [obec] a [obec] u [obec] uvedených ve výrocích I. a III. tohoto rozsudku (dále jen předmětné nemovitosti) eventuálně v případě nevyhovění žalobnímu návrhu na vyklizení předmětných nemovitostí, by soud uložil žalovanému 2) a žalovanému 3) povinnost zaplatit žalobcům peněžitou náhradu za předmětné nemovitosti. Žalobkyně a) se dále podanou žalobou změněnou podáním ze dne 16. 11. 2021 domáhala určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalobu žalobci odůvodnili tak, že žalobkyně a) je [anonymizována čtyři slova] a je univerzálním dědicem veškerého majetku po [jméno] [jméno] [příjmení], panujícím [anonymizováno] z [anonymizováno], hlavě státu [anonymizována dvě slova] požívajících výsad a imunit podle mezinárodního práva, který zemřel dne [datum]. Žalobce b) je vládnoucím [anonymizováno] z [anonymizováno], hlavou nezávislého státu [anonymizována dvě slova]. Jako takový požívá výsad a imunit podle českého i mezinárodního práva. Žalovanými jsou pouze [země], jí zřízené příspěvkové organizace a státní podniky. Účelem předmětné žaloby je požádat o soudní ochranu vlastnického práva žalobců k předmětným nemovitostem před zásahy žalovaných, kteří nemovitosti neoprávněně užívají a berou z nich plody a užitky. Žalobce předmětnou žalobou žádá zdejší soud, aby ve smyslu § 1041 (správně 1040 odst. 1) zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník dále jen o.z.) rozhodl, že žalovaní jsou povinni vyklidit předmětné nemovitosti a předat je žalobcům, a to společně s plody a užitky, které žalovaní užíváním předmětných nemovitostí získali a náhradou škody, kterou tím žalobcům způsobili. Vlastnické právo k předmětným nemovitostem přešlo na žalobkyni a) jako univerzálního dědice zůstavitele v dědickém řízení vedeném u [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] pod sp. [spisová značka]. Žalovaní nemají právní titul nabytí vlastnictví k předmětným nemovitostem. Žalovaní užívají předmětné nemovitosti od jejich fyzického ovládnutí v roce [rok]. 2. Žalovaný 1) v podání ze dne 29. 5. 2019 navrhl, aby žaloba, resp. všechny v podání žalobců obsažené žalobní návrhy byly v celém rozsahu jako nedůvodné zamítnuty a žalovanému 1) byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně a) tvrdí, že vlastnické právo nabyla děděním. Nemůže se však s úspěchem domáhat pro absenci naléhavého právního zájmu určení, že je vlastníkem nemovitých věcí náležejících do dědictví, když tyto věci nebyly předmětem řízení o dědictví po právním předchůdci, od něhož odvozuje své vlastnické právo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3499/2010). Žalovaný 1) dále namítá, že žalobci nedoložili svou aktivní věcnou legitimaci v daném sporu. Čsl. Stát nabyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem konfiskací dle dekretu presidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. Dle dekretu č. 12/ 1945 Sb. přecházel konfiskovaný majetek na Čsl. stát dnem jeho účinnosti, tj. dnem 23. 6. 1945. Konfiskační vyhláška jako akt deklaratorní a zároveň prováděcí pak pouze vymezovala, které nemovitosti jsou dekretem dotčeny. Čsl. Stát nabyl a převzal nemovité věci de iure i de facto a nakládá s těmito nemovitým věcmi v dobré víře již od roku [rok]. 3. Žalovaný 2) v podání došlém soudu dne 18. 3. 2019 navrhl, aby žaloba resp. všechny v podání žalobců obsažené žalobní návrhy byly v celém rozsahu jako nedůvodné zamítnuty a žalovanému 2) přiznána náhrada nákladů řízení. Žalovaný 2) namítá, že pokud se žalobkyně a) domáhá určení, že je vlastníkem nemovitých věcí, tak na takovém určení nemůže mít naléhavý právní zájem. Žalovaný 2) dále namítal, že žalobci nedoložili svou aktivní věcnou legitimaci v daném sporu. V rozhodném období, tj. ke dni úmrtí zůstavitele ([datum]) právní úprava v zákoně č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém, stanovila v § 45 odst. 1 písm. c), že,,Československé notářství projedná dědictví po cizinci, které je v Československé socialistické republice vždy také, jde-li o nemovitosti ležící na území Československé socialistické republiky“. V daném případě je skutečností, že dědictví po zůstaviteli, jeho předmětem by byly nemovité věci, projednáno nebylo. Čsl. stát nabyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem konfiskací dle dekretu presidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. Dle dekretu č. 12/ 1945 Sb. přecházel konfiskovaný majetek na Čsl. stát dnem jeho účinnosti, tj. dnem 23. 6. 1945. Konfiskační vyhláška jako akt deklaratorní a zároveň prováděcí pak pouze vymezovala, které nemovitosti jsou dekretem dotčeny. Žalovaný 2) nemovité věci již více jak 70 let drží, o tyto pečuje jako vlastník, když je také přesvědčen o tom, že je skutečným vlastníkem nemovitých věcí, a zpochybnění jeho vlastnického práva žalobci po tak dlouhé době, je i v rozporu s principem právní jistoty, který v právním státě musí být nepochybně přítomen. 4. Žalovaný 3) v podání ze dne 11. 11. 2021 navrhl, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a žalovanému 3) přiznána náhrada nákladů řízení. Žalovaný 3) namítal, že žalobci nejsou v souzené věci aktivně legitimováni. Dále žalovaný 3) namítal, že žalobcům nelze přiznat naléhavý právní zájem na jimi požadovaném určení vlastnictví k předmětným nemovitostem. Určovací žaloba je preventivně procesně právní institut a je pro svůj tradiční účel příliš křehkým prostředkem na ochranu takového vlastnického práva, které již před desítkami let přešlo (třeba i na základě neplatného právního úkonu) na stát (k tomu srov. např. již citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3318/2006). Čsl. stát nabyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem konfiskací dle dekretu presidenta republiky č. 12/ 1945 Sb., dle něhož přecházel konfiskovaný majetek na stát dnem jeho účinnosti, tj. dnem 23. 6. 1945. Žalobci přitom sami poukazují na existenci stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005 sp. zn. Pl ÚS-st. 21/05, v němž Ústavní soud vyslovil právní názor, podle něhož se nelze účinně domáhat podle obecných předpisů ani ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před 25. 2. 1948 a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy. 5. Vzhledem k tomu, že se v řízení vyskytoval cizí prvek daný tím, že žalobkyně a) je právnickou osobou založenou podle [anonymizováno] práva a žalobce b) je fyzickou osobou s bydlištěm na území [anonymizována dvě slova], řešil zdejší soud primárně otázku vlastní pravomoci, příslušnosti a užití hmotného práva v projednávaném případu. Mezinárodní příslušnost českých soudů plyne z čl. 24 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Dle článku 24 odst. 1 Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran mají výlučnou příslušnost tyto soudy členského státu pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází. V této věci je rozhodováno o věcných právech k nemovitostem na území České republiky, a to v okrese [obec], příslušným je tak ve věci rozhodnout Okresní soud v Jeseníku. Pokud jde o rozhodné právo, tak předmětem řízení jsou věcná práva k nemovitým věcem, potom hraničním určovatelem je právo místa, kde nemovitá věc je (lex rei sitae) v souladu s ustanovením § 69 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Věcná práva k nemovitým věcem se dle výše citovaného ustanovení řídí, pokud v tomto zákoně nebo jiných předpisech není stanoveno něco jiného právním řádem místa, v němž věc je. Za situace, kdy se nemovité věci nachází na území České republiky, je na místě užití českého hmotného práva. V projednávané věci jde o spor, který vyplývá z poměrů soukromého práva dle ustanovení § 7 odst. 1 o.s.ř. a neuplatní se výjimky stanovené v ustanovení § 7 odst. 1,2 zákona č. 91/2012 Sb. Vystupuje-li cizí stát nikoli jako suverénní nositel veřejné moci, nýbrž jako právnická osoba ve věcech vyplývajících ze soukromoprávních vztahů charakterizovaných právní rovností účastníků, odůvodňují pravidla mezinárodního práva závěr, že tato právnická osoba – cizí stát – nepožívá funkční imunity a že je v těchto věcech dána pravomoc českých soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2215/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3095/2017). 6. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: 7. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 7. 1. 2019 pro [katastrální uzemí], list vlastnictví [anonymizováno] na č.l. 49-53 spisu bylo zjištěno, že vlastníkem pozemků p. [číslo] je [země] a právo hospodařit s majetkem státu je evidováno pro žalovaného 2). 8. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 7. 1. 2019 pro [katastrální uzemí], list vlastnictví [anonymizováno] na č.l. 54-55 spisu bylo zjištěno, že vlastníkem pozemk