4 C 136/2021-46 — Okresní soud v Jeseníku

Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 12 500 se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně od [datum] do zaplacení, kterou žalobce odůvodnil tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO] jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a dále z poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 500 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše, když úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Pokud by pak soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovaný na úvěr ničeho nezaplatil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, žádné z tvrzení žalobce nerozporoval, k nařízenému jednání se nedostavil, soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Výpisem poskytovatelů spotřebitelského úvěru bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce získal oprávnění k poskytování ke dni [datum]. Kopií průkazu totožnosti žalovaného, výpisem z účtu, podacím lístkem, smlouvou o podnikatelském úvěru, dodatkem ke smlouvě, smlouvou o postoupení, oznámením o postoupení, předžalobní výzvou a obchodními podmínkami bylo prokázáno, že původní věřitel vyplatil dne [datum] žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] Smlouva o úvěru byla mezi účastníky sjednána dne [datum]. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO] jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Tvrzení žalobce, že žalovaný ničeho neuhradil, nebylo pak žalovaným nijak rozporováno. Z ostatních provedených důkazů nečiní soud žádné relevantní skutkové zjištění. Soud pro provedeném dokazování dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Původní věřitel uzavřel se žalovaným úvěrovou smlouvu dne [datum] a vyplatil na jejím základě žalovanému dne [datum] částku ve výši 10 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. V době uzavření smlouvy neměl původní věřitel přitom oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru, to získal až následně dne [datum]. Žalovaný přitom na úvěr ničeho neuhradil. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. V projednávané věci má soud za zásadní pro posouzení věci, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru v době, kdy neměl oprávnění poskytovat spotřebitelský úvěr a poskytl žalovanému částku 10 000 Kč převodem na jeho účet. V takovém případě nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, nárok žalobce tak byl posouzen jako nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení a žalobce, kterému byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvami o postoupení pohledávek, má právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Pokud se tak žalobce domáhá zaplacení částky 10 000 Kč, činí tak oprávněně. Žalobce má také nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 10 000 Kč, soud proto žalobě zčásti vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve zbývající části žalobu jakou nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1351 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Náklady řízení byly přiznány dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby á 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh na zahájení řízení, zaslání předžalobní výzvy), 3 paušální náhrady á 100 Kč, DPH 21% ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tedy 2 252 Kč, přičemž 60 % těchto nákladů pak představuje přiznanou částku 1 351 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek nebyly shledány důvody.