3 C 245/2025-56 – Okresní soud v Jeseníku

1. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 30 714 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 10. 9. 2024 do zaplacení. Požadovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč a z částky představující smluvní úrok ve výši 5 714 Kč, a to na základě smlouvy mezi právním předchůdcem společností , právnická osoba, , , adresa, (dále jen právní předchůdce) a žalovaným s tím, že pohledávky z této smlouvy byly smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny z právního předchůdce na žalobce.2. Žalobce se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).3. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , dodatkem č. 1 ze dne , datum, a obchodními podmínkami bylo prokázáno, že právní předchůdce a žalovaný dne , datum, elektronicky podepsali smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 279,83 % ročně, částka úroku byla vyčíslena na 3 680 Kč za dobu splatnosti půjčky, která byla stanovena na 30 dní. Roční procentuální sazba nákladů byla stanovena na 1141,2 %. Dodatkem č. 1 došlo k navýšení poskytnutých peněžních prostředků na 25 000 Kč, byla upravena úroková sazba na 278,08 % ročně, částka odpovídající úroku na výši 5 714 Kč. Roční procentuální sazba úroků nově činila 1161,4 %.4. Výpisem verifikační platby bylo prokázáno, že dne , datum, provedl žalovaný z účtu č. , č. účtu, verifikační platbu na účet právního předchůdce.5. Výpisem z účtu právního předchůdce bylo prokázáno, že na účet č. , č. účtu, bylo dne , datum, odeslána částka 16 000 Kč a dne , datum, částka 9 000 Kč.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , dodatkem č. 1 ze dne , datum, a seznamem postupovaných pohledávek bylo prokázáno, že předmětem smlouvy podepsané právním předchůdcem a žalobcem bylo postoupení pohledávek z právního předchůdce na žalobce, včetně pohledávky za žalovaným.7. Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2025, předžalobní výzvou z téhož dne a podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Předžalobní výzvou žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu, výzva byla předána k poštovní přepravě téhož dne.8. Ze základní informace o subjektu bylo prokázáno, že právní předchůdce je u , právnická osoba, veden jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů.9. Na základě provedeného dokazovaní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce a žalovaný dne , datum, podepsali elektronicky dokument s názvem Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 279,83 % ročně, částka úroku byla vyčíslena na 3 680 Kč za dobu splatnosti půjčky, která byla stanovena na 30 dní. Roční procentuální sazba nákladů byla stanovena na 1141,2 %. Dodatkem č. 1 došlo k navýšení poskytnutých peněžních prostředků na 25 000 Kč, byla upravena úroková sazba na 278,08 % ročně, částka odpovídající úroku na výši 5 714 Kč. Roční procentuální sazba úroků nově činila 1161,4 %. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Dne , datum, podepsali právní předchůdce a žalobce smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek, včetně pohledávky za žalovaným, z právního předchůdce na žalobce. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 18. 1. 2025.10. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.15. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení: Právní předchůdce a žalovaný dne , datum, uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Právní předchůdce jako úvěrující poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit do 30 dní od jejich poskytnutí. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, právní předchůdce vystupoval jako podnikatel. Právní předchůdce nijak neověřoval úvěruschopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, z toho důvodu nepostupoval s řádnou pečlivostí. Soud proto uzavírá, že z těchto důvodů je smlouva, na základě které se žalobce domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, splnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích. K neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu, když zanedbání povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k uzavření smlouvy v rozporu se zákonem (porušení § 87 z. s. ú.), jedná se o porušení v neprospěch slabší strany (spotřebitele, jako laika a ekonomicky a zpravidla i odborně slabšího subjektu) a dané jednání zjevně narušuje veřejný pořádek, když poskytování úvěrům potenciálně neúvěruschopným osobám vede k sociálně nežádoucím jevům a poškozuje nejen dlužníka samotného ale společnost jako celek. Nadto soud upozorňuje, že dle rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-679/18 OPR Finance ze dne 5. 3. 2020 jsou soudy povinny zkoumat posouzení úvěruschopnosti ze zákona a jedná se o neplatnost absolutní a vnitrostátní právní úprava tomuto bránící je rozporná s komunitním právem. Soud při rozhodnutí vycházel také ze závěrů uvedených v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterých je poukazováno na povinnost žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka – žalovaného splácet úvěr. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích a smluvních pokutách.18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce poskytl žalovanému celkem 25 000 Kč, žalovaný na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy neuhra