13 C 28/2020-87 — Okresní soud v Jindřichově Hradci

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 99903 Kč s příslušenstvím, kterého se domáhá z titulu nesplaceného kontokorentu poskytnutého na základě Rámcové smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum], ve spojení s Dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 10 000 Kč, úročeného roční úrokovou sazbou ve výši 18,9 %. O skutkovém stavu učinil soud následující závěr: žalobkyně poskytla žalovanému na základě Rámcové smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum], ve spojení s Dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě, uzavřeným dne [datum], úvěr (s možností přečerpání, tzv. kontokorent) ve výši 10 000 Kč, úročený roční úrokovou sazbou ve výši 18,9 %. Aktuální dluh žalovaného na jistině úvěru představuje částku 9 999,09 Kč. Výzvou ze dne [datum], odeslanou žalovanému dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. Podle ust. § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroků pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že výše uvedená smlouva o úvěru (kontokorentu) je ve smyslu § 1 z. s. ú. smlouvou o spotřebitelském úvěru. Z ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. vyplývá, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Co se týče posouzení úvěruschopnosti, žalobkyně prokázala, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela mj. z úvěrové zprávy ze dne [datum]. Z úvěrové zprávy pak mj. vyplývá, že žalovaný má v případě osobního úvěru ze dne [datum] po splatnosti dvě splátky (u splátky splatné v červnu 2019 ve výši 2 109 Kč je uvedeno, že je 10 dní po splatnosti a u splátky splatné v červenci 2019 ve výši 4 218 Kč je uvedeno, že je 41 dní po splatnosti), a že v případě osobního úvěru ze dne [datum] má žalovaný dvě splátky po splatnosti (u splátky splatné v červnu 2019 ve výši 5 297 Kč je uvedeno, že je 10 dní po splatnosti, a u splátky splatné v červenci 2019 ve výši 10 594 Kč je uvedeno, že je 41 dní po splatnosti). V úvěrové zprávě je dále uvedeno, že žalovaný byl v celkem 6 případech odmítnut s žádostí o poskytnutí úvěru (jedná se o žádost žalovaného z [datum] o poskytnutí osobního úvěru ve výši 20 000 Kč, žádost žalovaného ze dne [datum] o poskytnutí osobního úvěru ve výši 50 000 Kč, žádost žalovaného ze dne [datum] o poskytnutí osobního úvěru ve výši 50 000 Kč, žádost žalovaného ze dne [datum] o poskytnutí osobního úvěru ve výši 100 000 Kč, žádost žalovaného ze dne 13 11. 2018 o poskytnutí osobního úvěru ve výši 140 000 Kč a žádost žalovaného ze dne [datum] o poskytnutí osobního úvěru ve výši 120 000 Kč). Z úvěrové zprávy rovněž vyplývá, že žádost žalovaného ze dne [datum] o poskytnutí kreditní splátkové karty byla odmítnuta. Pokud žalobkyni bylo při poskytování úvěru žalovanému známo, že žalovaný má několik závazků vzniklých ze smluv o úvěru po splatnosti, a že žalovaný byl v celkem 6 případech odmítnut s žádostí o poskytnutí osobního úvěru a v jednom případě s žádostí o poskytnutí kreditní splátkové karty, a přesto žalovanému úvěr poskytla, v žádném případě nelze její postup vyhodnotit tak, že by při poskytování úvěru postupovala s odbornou péčí. Protože žalobkyně (jako poskytovatel úvěru) nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, je výše uvedená spotřebitelská smlouva, odporující § 580 odst. 1 o. z., neplatná, a soud k této neplatnosti přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu. Žalovaný předmět výše uvedené smlouvy o úvěru (kontokorentu) převzal na základě neplatné smlouvy, tedy se bezdůvodně obohatil, a je povinen, dle § 2991 odst. 2 o. z., toto bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud aktuální stav dluhu na jistině žalovaného představuje částku 9 999,09 Kč, nezbylo, než rozhodnout o povinnosti žalovaného uhradit tuto částku. Z těchto důvodů soud žalobu ve zbytku (co se týká smluvního úroku) zamítnul, protože žalobkyně tento úrok požaduje na základě neplatné smlouvy. Výše úroků odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ke dni, kdy se žalovaný dostal do prodlení (po lhůtě, ve které byl vyzván k zaplacení dlužné částky). Z těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 a § 137 odst. 2, 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Protože žalobkyně požaduje pouze zaplacení soudního poplatku, který byl uhrazen ve výši 400 Kč, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. Tohoto rozsudku. <i>(Odůvodnění tohoto rozsudku je podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. provedeno ve zkrácené formě, jelikož jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné.)</i>