5 C 224/2021-22 — Okresní soud v Jindřichově Hradci

1. Žalobou ze dne [datum] domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 13 320 Kč (10 000 Kč jistina, 2 500 Kč poplatek, 820 smluvní pokuta) a účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (upomínka ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]). Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 500 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne [datum], žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu žalovaný na svůj dluh uhradil 3 000 Kč. Pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobcem dlužná částka převedena. 2. Usnesením podepsaného soudu ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána, aby dotvrdila, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně uvedla, že tvrzení doplňovat nebude a požádala, aby soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen vrátit bezdůvodné obohacení spolu s úroky z prodlení a nahradit náklady řízení. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Existence [právnická osoba], s. r. o., [IČO] a její oprávnění poskytovat úvěr, byly zjištěny z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo] a z výpisu nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru. 5. Dne [datum] měla být mezi žalobkyní a žalobcem uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému účelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 10 000 Kč s tím, že mu bude poskytnuta převodem na bankovní účet [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni zápůjčku nejpozději do [datum] a v této lhůtě uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 500 Kč. Žalovaný se, mimo jiné, zavázal, že v případě svého prodlení nahradí účelně vynaložené náklady, které v souvislosti s prodlením žalobkyni vznikly, a to za písemnou upomínku/výzvu k úhradě ve výši 500 Kč za výzvu. 6. Z výpisů z účtu žalobkyně plyne, že z protiúčtu č. [bankovní účet] byla poukázána dne [datum] částka ve výši 1 Kč. Z potvrzení o platbě plyne, a že dne [datum] byla z účtů žalobkyně převedena částka ve výši 10 000 Kč na protiúčet [bankovní účet]. 7. Žalobkyně vyhotovila několik upomínek k úhradě dlužné částky, a to upomínku ze dne [datum], kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 13 480 Kč, upomínku ze dne [datum], kterou byl žalovaný vyzván k úhradě částky 14 250 Kč, upomínku ze dne [datum], kterou byl žalovaný vyzván k úhradě částky 15 019 Kč, upomínku ze dne [datum], kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 15 815 Kč, upomínku ze dne [datum], kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 16 587 Kč (výzvy). Odeslání těchto upomínek není prokázáno. 8. Dne [datum] byla vyhotovena předžalobní výzva, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě částky 15 533 Kč do tří dnů s tím, že pokud daná částka uhrazena nebude, budou zahájeny kroky vedoucí k zahájení soudního řízení. Předžalobní výzva byla dle podacího lístku odeslána žalovanému dne [datum]. Ze sledování zásilek České pošty s.p. byla tato zásilka dodána dne [datum]. 9. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Dne [datum] projevily strany vůli uzavřít smlouvu o zápůjčce, téhož dne žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný uhradil částku ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně neprokazuje, že dostála své předsmluvní povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Výzvou doručenou žalovanému dne [datum] vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 15 533 Kč, a to do tří dnů. 10. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen:„ občanský zákoník“) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen:„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaný je spotřebitelem (ustanovení § 419 občanského zákoníku). Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Dle současné právní úpravy se jedná o neplatnost relativní (ustanovení § 586 občanského zákoníku), kterou může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy (ustanovení § 87 odst. 1 spotřebitelského úvěru). Tato právní úprava je však v rozporu s unijním právem, když články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (dále jen:„ směrnice 2008/48“) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době – srovnej: rozsudek Soudního dvora ve věci C [číslo]. Cílem směrnice 2008/48 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu [příjmení] v . Enel ze dne [datum], kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. [obec] nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU. 11. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a na judikaturu Soudního dvora, soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, když žalobkyně neprokazuje, že při ověřování úvěruschopnosti postupovala s odbornou péčí, tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Poskytovatel úvěru nese v tomto ohledu důkazní břemeno a musí si být vědom nutnosti shromažďovat a uchovávat důkazy o plnění povinnosti posoudit úvěruschopnost s odbornou péčí. Soudní dvůr v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) vyložil článek 8 směrnice 2008/48, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané j