5 C 225/2021-43 — Okresní soud v Jindřichově Hradci

1. Žalobou doručenou podepsanému soudu dne [datum] domáhá se žalobkyně zaplacení částky ve výši 10 405 Kč (jistina ve výši 8 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 405 Kč) s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný byl lustrován z dostupných databázích ISIR, [příjmení], CRKI, BRKI – k čemuž žalobkyně dodává, že nenavrhuje žádné důkazy. 2. Existence žalobkyně byla zjištěna z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v [obec], oddíl B, vložka [číslo]. 3. Existence společnosti [právnická osoba], [IČO], byla ověřena z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo], z kterého dále plyne, že původní firma společnosti byla creditON.cz, s. r. o. (dále jen:„ [právnická osoba]“). 4. Dne [datum] měla být mezi [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 2 405 Kč vrátit do [datum]. 5. Zápůjčka ve výši 8000 Kč poskytnutá dle této smlouvy byla převedena na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem byla k datu [datum] společnost [právnická osoba], [IČO] (sdělení společnosti [právnická osoba], [IČO], ze dne [datum]). 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem, se podává, že postupitel postoupil pohledávky vzniklé na základě smluv o zápůjčce postupníkovi; ze seznamu pohledávek plyne, že postoupena byla pohledávka za žalovaným. Přípisem ze dne [datum] byla žalovaný informován o postoupení pohledávky, téhož dne byla vyhotovena předžalobní výzva k uhrazení částky ve výši 27 679,71 Kč. Listiny byly dle podacího lístku odeslány žalovanému dne [datum]. 7. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Dne [datum] měla být mezi společností [právnická osoba], [IČO], právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalobkyně neprokazuje, že [právnická osoba] ověřila úvěruschopnost žalovaného. Zápůjčka ve výši 8 000 Kč poskytnutá dle této smlouvy byla převedena na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem byla k datu [datum] společnost [právnická osoba], [IČO]. 8. Právní předchůdce žalobkyně (smlouva o postoupení pohledávky dle ustanovením § 1879 a násl. občanského zákoníku) a žalovaný měli uzavřít smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s ustanovením § 2, § 5, § 6 a s přílohami č. 2 a 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen:„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce při ověřování úvěruschopnosti postupoval s odbornou péčí (tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti) - dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má věřitel vycházet z informací spotřebitele a zároveň z informací, které získává z jiných dostupných zdrojů. Povinností věřitele je i nahlédnout do databází shromažďujících informace o již existujících úvěrových vztazích spotřebitele, pokud lze ze shromážděných informací usuzovat, že spotřebitel již byl nebo stále je v jiném úvěrovém vztahu. Z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku plyne, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Pouze pokud právní jednání vykazuje znaky obsažené v ustanovení § 588 občanského zákoníku (právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek), jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle ustanovení § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti. Zároveň články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (dále jen:„ směrnice 2008/48“) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Cílem směrnice 2008/48 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu [příjmení] v . Enel ze dne [datum], kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. [obec] nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a na judikaturu Soudního dvora, soud shledává smlouvu absolutně neplatnou. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Žalobkyně však skutečnost, že se na její úkor žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil (ustanovení § 2991 občanského zákoníku) neprokazuje, neboť účet, na který byla částka ve výši 8 000 Kč poukázána, patřil jiné osobě. Soud podotýká, že žalobkyně v tomto směru nemohla být v souladu s ustanovením § 118a o. s. ř. poučena, neboť se k jednání soudu nedostavila. 9. Shrnuto soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce při ověřování úvěruschopnosti postupoval s odbornou péčí ani, že žalovanému bez právního důvodu poukázala částku ve výši 8 000 Kč. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud se zřetelem k ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.; žalovanému žádné náklady nevznikly.