5 C 65/2021-73 — Okresní soud v Jindřichově Hradci

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 5 609,11 Kč spolu s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, to je společností [právnická osoba] a žalovaným; žalobkyně požaduje zůstatek úvěru (jistinu) ve výši 5 609,11 Kč a dále smluvní úroky z úvěru a úroky z prodlení. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Dne [datum] byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen:„ [ulice] spořitelna“) a žalovaným (zastoupeným zákonným zástupcem) smlouva o osobním účtu, na jejím základě [ulice] spořitelna zřídila žalovanému osobní účet číslo [bankovní účet]. Na základě smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] spořitelna a žalovaným, získal žalovaný možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu číslo [bankovní účet], a to do výše 5 000 Kč Smluvní strana se dohodly, že peníze z úvěru lze čerpat po celou dobu trvání smlouvy stejným způsobem jako vlastní peníze žalovaného při běžném nakládání s účtem, a to i opakovaně. Žalovaný se zavázal splatit celý úvěr, včetně narostlých úroků a dalších nákladů úvěru nejpozději do jednoho roku ode, kdy začne úvěr čerpat. Strany si dohodly úrokovou sazbu ve výši 18,9 % ročně. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal platit cenu za správu účtu, ke které byl úvěr poskytnut, případné náklady na zasílání výpisů z účtu poštou, ceny spojené s jednotlivými způsoby čerpání úvěru ve výši podle ceníku, ceny za případné další doplňkové služby, pokud budou v souvislosti s úvěrem sjednány ve výši dle ceníku. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla [ulice] spořitelna z platebních údajů na účtu číslo [bankovní účet] za období před poskytnutím úvěru a z informace databáze [právnická osoba], dle které žalovaný neměl v době žádosti žádné úvěry. Z výpisů z osobního účtu [číslo] za období leden 2017 až prosinec 2018 plyne, že žalovaný opakovaně čerpal úvěr a to jak v roce 2017, tak v roce 2018 tím, že za poslední doložené období, tj. [datum] [datum] vyčerpal a nesplatil částku 4 110,10 Kč. K [datum] byla pohledávka [obec] spořitelny za žalovaným postoupena žalobkyni. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen:„ občanský zákoník“) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen:„ zákon o spotřebitelském úvěru“). [ulice] spořitelna a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. občanského zákoníku a s ustanovením § 2, § 5, § 6 a s přílohami č. 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost žalovaného platit úroky z prodlení koresponduje s ustanovením § 1968 a § 1970 nového občanského zákoníku, jejich výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka [právnická osoba] spořitelna za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. S ohledem na shora uvedené a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru se sjednanými úroky a úroky z prodlení. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že žalovaný čerpal a nesplatil částku v celkové výši 5 609,11 Kč, když k tomuto tvrzení doložila pouze žalobkyní vyhotovenou sestavu č. ZUV [číslo] a z předložených výpisů z účtu je zřejmé, že nesplacená jistina činila částku ve výši 4 110,10 Kč (soud podotýká, že žalobkyně nemohla být v souladu s ustanovením § 118a o. s. ř. poučena, že neprokazuje výši požadované jistiny, neboť se k jednání soudu nedostavila). Soud tedy neshledal žalobu důvodnou v částce 1 499,01 Kč (5 609,11 minus 4 110,10), a nárok v této výši zamítl, stejně tak nárok na zaplacení smluvních úroků a úroků z prodlení v rozsahu větším, než jak přiznány, neboť nebylo-li možno přiznat v uváděné části pohledávku, není odůvodněno ani požadování úhrady úroků a úroků z prodlení z této (prodlení s úhradou pro tento případ nelze dovodit). O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 693,28 Kč, přičemž tato částka představuje 46,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,28 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,72 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 609,11 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žalobkyni nebyl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení v požadované výši, neboť 2 účtované úkony právní služby, a to písemné podání ze dne [datum] a podání ze dne [datum], neshledal soud účelnými, i když byly učiněny na jeho popud. Informace uvedené v těchto podáních měly být obsaženy již v žalobě, zároveň podání ze dne [datum] obsahuje pouze obecné fráze, které nekorespondují s vyjádřením samotné právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] (v podání ze dne [datum] je tvrzeno, že [ulice] spořitelna vycházela z výše příjmu žalovaného, zatímco v podání samotné [obec] spořitelny je uvedeno, že žalovaný byl student a doložení příjmů nebylo požadováno). Podání ze dne [datum] kopíruje vyjádření [obec] spořitelny ze dne [datum]. Požadavek účelnosti nákladů řízení je stanoven v ustanovení § 142 odst. 1 o. s.ř.; účelnost úkonů právní služby je nutno posuzovat ve vztahu k jednotlivým úkonům, což však nevylučuje možnost označit za neúčelnou i celou skupinu úkonů provedených v určité fázi řízení (usnesení Nejvyššího soudu spis. zn. 25 Cdo 1610/2014). Jelikož nebyla přiznána náhrada za výše uvedené úkony právní služby, nebyly přiznány ani hotové výdaje související s těmito úkony.