11 C 190/2021-110 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 34 705,64 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené s žalovaným dne [datum]. V souladu se smlouvou žalovaný dne [datum] vyčerpal peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč Tyto prostředky se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 10,9 % p.a. v měsíčních splátkách ve výši 1 086 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci s první splátkou splatnou dne [datum] a poslední splátkou dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, proto byl úvěr ke dni [datum] prohlášen za okamžitě splatný. Žalovaný svůj dluh ani poté neuhradil. Ke dni podání žaloby dne [datum] žalobkyně eviduje vůči žalovanému dluh ve výši 38 737,85 Kč sestávající z neuhrazené jistiny úvěru po splatnosti ve výši 34 705,64 Kč, úroku kapitalizovaného ode dne zesplatnění úvěru do dne podání žaloby na částku 1 049,84 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného za stejné období na částku 2 982,37 Kč. 2. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru a nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Vzhledem k tomu, že žalovanému byl poskytnut tzv. předschválený úvěr, nebylo nutné dokládat příjmy žalovaného. Byly hodnoceny obraty na bankovním účtu žalovaného, na základě čehož byl stanoven příjem žalovaného ve výši 11 306 Kč, veškeré potenciální výdaje ve výši 13 043 Kč a platební kapacita vypočítaná interním systémem žalobkyně na částku 3 187 Kč. Žalovaný tedy byl vyhodnocen jako nerizikový a nebyl shledán důvod, pro který by nemohl na splátkách hradit měsíčně 1 086 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně omluvila svoji přítomnost při jednání. Soud tedy postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise. 4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru č. 010195549R. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného ze dne [datum]. Ze smlouvy, zejména jejího čl. I.2., soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 50 000 Kč s tím, že úvěr mohl být čerpán jednorázově ke dni [datum]. Výpis z účtu osvědčuje, že uvedená částka 50 000 Kč byla žalovaným čerpána právě dne [datum]. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 10,90 % p.a. v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 1 086 Kč (s poslední splátkou ve výši 1 003,10 Kč) splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem [datum] nejpozději do [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly předsmluvní informace podepsané žalovaným dne [datum] a obchodní podmínky. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný skutečně své povinnosti při splácení úvěru neplnil řádně, dostal se do prodlení a žalobkyně využila svého oprávnění dle čl. I.7 smlouvy doplněného obchodními podmínkami a celý dosud neuhrazený úvěr zesplatnila s účinností ke dni [datum]. Z předložených výzev a doručenek je pak zřejmé, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum]. K prokázání tvrzení, že žalovaný na úvěr hradil jen částečně, žalobkyně předložila historii úvěrového účtu. Tento listinný důkaz ovšem obsahuje jen jakási nesrozumitelná strojová data, z nichž nelze zjistit, kolik žalovaný na úvěr dosud uhradil. Žalobkyně ani netvrdila, z jaké části žalovaný poskytnutý úvěr ve skutečnosti uhradil, tvrdila pouze výši neuhrazeného dluhu. Výše uhrazené částky však nemůže být soudem z předložených důkazů libovolně dovozena. 5. Soudu byly dále předloženy dokumenty osvědčující žalobkyní provedené interní hodnocení žalovaného a informace zjištěné o žalovaném, resp. jeho důvěryhodnosti při plnění peněžitých závazků. Těmito listinnými důkazy žalobkyně zamýšlela prokázat důsledné ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Z uvedených důkazu opravdu vyplývá, že žalovaný byl vyhodnocen jako nerizikový, neměl žádné nesplacené závazky, jeho platební morálka byla dosud řádná. Jeho poměry byly shledány jako dostačující pro poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud dále zjistil, že žalovaný v době jejího sepsání byl rozvedený, žil u rodičů (s jednou další výdělečně činnou osobou), neměl žádné nezaopatřené dítě a byl zaměstnán na dobu neurčitou. Žádné uvedené listinné důkazy však neosvědčují, jaká byla skutečná finanční situace žalovaného (zejména jeho příjmy). Soud nezpochybňuje postup žalobkyně při hodnocení žalovaného, nezpochybňuje využití informačních hodnotících systémů. Soud však nemá z žádných předložených důkazů možnost posoudit, zda se závěr o úvěruschopnosti žalovaného opírá o jeho skutečné poměry, či zda se v případě hodnocení žalovaného jedná jen o účelový krok žalobkyně za účelem zisku. Žalobkyně navíc žádné podrobné informace (konkrétní zjištěné a ověřené poměry žalovaného) netvrdila. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 10. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle ustanovení upravujících smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Soud na uvedený závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo