11 C 193/2021-20 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 22 506 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do karty zákazníka oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutou půjčku splácet. 2. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se zavázal vrátit v rámci 58 týdenních splátek společně s úrokem ve výši 2 100 Kč (s úrokovou sazbou 23,72 % p.a.), poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatkem za službu životního pojištění ve výši 406 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dne [datum], přičemž vrátil pouze 4 000 Kč. Tato úhrada byla započtena částkou 2 100 Kč na úrok, částkou 905,95 Kč na poplatek za administrativní činnost, částkou 931,05 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a částkou 63 Kč na poplatek za životní pojištění. Z důvodu prodlení žalovaného požadovala předchůdkyně žalobkyně uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky ve výši 22 506 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč a neuhrazených poplatků ve výši 7 506 Kč, když úrok byl částečnou úhradou žalovaného vrácen v celé výši. Předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný písemně informován. Ani poté žalovaný svůj dluh neuhradil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 4. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatkem za životní pojištění ve výši 406 Kč, celkem tedy částku 26 506 Kč v rámci 58 týdenních splátek po 457 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, v jejichž čl. 1 byla ujednána zápůjční úroková sazba ve výši 23,72 % p.a. po celou dobu trvání závazku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně, jak soud zjistil z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum]. Oznámením o postoupení pohledávky byl žalovaný informován o postoupení pohledávky z předmětné smlouvy na žalobkyni a vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 22 506 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu (dle podacího lístku byl dopis žalovanému odeslán dne [datum]). Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek pak má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena s účinností ke dni [datum]. Z předžalobní upomínky a podacího lístku soud dále zjistil, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 4 000 Kč, přičemž na jistině stále dluží 15 000 Kč a na neuhrazených poplatcích 7 506 Kč. Žalovanému byla poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě dluhu nejpozději do [datum], ale ani v té nic neuhradil. 5. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z karty zákazníka (fakticky žádosti o půjčku) oběma smluvními stranami podepsané dne [datum]. Z předložené karty soud zjistil, že žalovaný uvedl následující informace. V době žádosti o půjčku žil v podnájmu, nevlastnil žádné vozidlo a neměl ani jedno nezaopatřené dítě. Žalovaný dále uvedl, že měl příjem ze samostatně výdělečné činnosti v oboru přípravné a dokončovací stavební práce se specializací stavební činnost, přičemž tento příjem činil 20 00 Kč čistého měsíčně. Z karty zákazníka dále vyplývá, že zaměstnání žalovaného bylo předchůdkyní žalobkyně ověřeno oproti živnostenskému listu, výše příjmu pak oproti předloženému daňovému přiznání a fakturám. Tento příjem byl jediným příjmem žalovaného. Ohledně měsíčních výdajů žalovaného bylo v kartě uvedeno, že je tvoří nájem/inkaso ve výši 2 000 Kč, ostatní výdaje na domácnost ve výši 3 700 Kč, splátky výživného ve výši 4 000 Kč měsíčně a výdaje na telefon ve výši 300 Kč měsíčně. Současně bylo ověřeno, že žalovaný neměl v době žádosti o půjčku jiný úvěrový závazek u předchůdkyně žalobkyně, ani jiné společnosti. Předchůdkyně žalobkyně pak vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 10 000 Kč, který považovala za zůstatek dostatečný pro splácení sjednaných splátek. 6. Soud má za to, že výše uvedeným postupem předchůdkyně žalobkyně zjistila veškeré relevantní údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného, které by byly způsobilé omezit či vyloučit jeho schopnost splácet poskytnutou půjčku. Předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému postupovala dostatečně pečlivě a obezřetně, když si údaje uvedené žalovaným řádně ověřila a všechny informace hodnotila ve vzájemné souvislosti. Zjištěné poměry žalovaného tedy v době uzavírání předmětné smlouvy nezakládaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutou půjčku splácet. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 8. Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., tj. účinném v období od [datum] do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ustanovení § 3 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil. 9. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 10. Soud posoudil závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potv