11 C 233/2021-24 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 11 143 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] (dále též„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalované na její bankovní účet dne [datum] částku 8 000 Kč. Tuto částku byla žalovaná povinna vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 173 Kč a poplatkem za prodloužení termínu splatnosti ve výši 970 Kč nejpozději do [datum]. Dle žalobkyně žalovaná poskytnutý úvěr včetně poplatků ve lhůtě nevrátila. Neuhrazená pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani k předžalobní upomínce žalobkyně. 2. Žalobkyně dále tvrdila, že její předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně ověřila úvěruschopnost žalované a dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o její platební schopnosti. K tomu žalobkyně uvedla, že osoba žalované byla lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, přičemž žádné další důkazy dle žalobkyně nebylo třeba navrhovat a provádět. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně spolu uzavřely prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru. Ze smlouvy soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala dne [datum] poskytnout žalované na její účet peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Na základě potvrzení o provedené platbě soud nemá pochyb o tom, že předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnila, neboť dne [datum] byly skutečně prostředky ve výši 8 000 Kč připsány na bankovní účet žalované. Ze zprávy [obec] spořitelny ze dne [datum] má soud současně za prokázané, že majitelem uvedeného bankovního účtu byla opravdu žalovaná. Ze znění smlouvy ve spojení s Dodatkem ke smlouvě pak vyplývá povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem za poskytnutý úvěr ve výši 2 173 Kč a poplatkem za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 970 Kč jednorázově nejpozději do [datum]. Předmětem zmíněného Dodatku je právě prodloužení splatnosti úvěru včetně povinnosti žalované uhradit příslušný poplatek. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v němž byly shrnuty základní práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalovaná ve lhůtě splatnosti úvěr spolu s poplatky neuhradila, resp. předchůdkyně žalobkyně měla za žalovanou pohledávku odpovídající poskytnutým peněžním prostředkům a oběma sjednaným poplatkům. Tuto pohledávku předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno se současnou výzvou k úhradě dluhu. Po postoupení však žalovaná dlužnou částku neuhradila, a to ani k předžalobní výzvě žalobkyně. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle ustanovení upravujících smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Soud na uvedený závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Z výše uvedeného vyplývá, že úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem bez důvodných pochybností zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit; jinak je smlouva neplatná. 10. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr tvrdila pouze obecně, že její předchůdkyně ověřila majetkové poměry žalované ve veřejných databázích a rejstřících, aniž by tato svá tvrzení jakkoli konkretizovala a doplnila příslušnými listinnými důkazy. Vzhledem k nedostatečným tvrzením a nedostatku navržených důkazů soud vyzval žalobkyni přípisem ze dne [datum] k doplnění, z jakých materiálů její předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, jakými úvahami se při jejich posouzení řídila a k jakému dospěla závěru. Výzva byla žalobkyni doručena k rukám jejího zástupce dne [datum]. Žalobkyně však na výzvu soudu reagovala prostřednictvím svého zástupce až vyjádřením ze dne [datum]. Soud připouští, že ve výzvě nebyla uvedena lhůta, dokdy se žalobkyně k otázce úvěruschopnosti žalované má vyjádřit, nicméně soud důvodně očekával (s přihlédnutím k desítkám dalších nároků ze smluv o spotřebitelských úvěrech uplatňovaných u podepsaného soudu žalobkyní), že žalobkyně svá skutková tvrzení doplní bezodkladně, příp. v přiměřené lhůtě. Za přiměřenou lhůtu by se dala považovat i lhůta 1 měsíce, pokud by soud nezohledňoval, že žalobkyně byla vyzývána prostřednictvím svého zástupce z řad advokátů. U advokáta lze totiž spravedlivě očekávat, že jako odborník bude mít zájem na včasném splnění všech procesních podmínek pro to, aby jeho klient mohl být ve věci úspě