11 C 285/2021-22 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 11 240 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do karty zákazníka oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutou půjčku splácet. 2. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se zavázal vrátit v rámci 58 týdenních splátek společně s úrokem ve výši 1 120 Kč (s úrokovou sazbou 23,72 % p.a.), poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne [datum], přičemž vrátil pouze 2 680 Kč. Tato úhrada byla započtena částkou 1 120 Kč na úrok, částkou 913,13 Kč na poplatek za administrativní činnost a částkou 646,87 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Z důvodu prodlení žalovaného požadovala předchůdkyně žalobkyně uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky ve výši 11 240 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 8 000 Kč a neuhrazených poplatků ve výši 3 240 Kč, když úrok byl částečnou úhradou žalovaného vrácen v celé výši. Předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný písemně informován. Ani poté žalovaný svůj dluh neuhradil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 4. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 1 120 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, celkem tedy částku 13 920 Kč v rámci 58 týdenních splátek po 240 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, v jejichž čl. 1 byla ujednána zápůjční úroková sazba ve výši 23,72 % p.a. po celou dobu trvání závazku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně, jak soud zjistil z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum]. Oznámením o postoupení pohledávky byl žalovaný informován o postoupení pohledávky z předmětné smlouvy na žalobkyni a vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 11 240 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu (dle podacího lístku byl dopis žalovanému odeslán dne [datum]). Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek pak má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena s účinností ke dni [datum]. Z předžalobní upomínky a podacího lístku soud dále zjistil, že dluh žalovaného ve výši 11 240 Kč je tvořen neuhrazenou jistinou ve výši 8 000 Kč a neuhrazenými poplatky v celkové výši 3 240 Kč. Žalovanému byla poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě dluhu nejpozději do [datum], ale ani v té nic neuhradil. 5. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z karty zákazníka (fakticky žádosti o půjčku) oběma smluvními stranami podepsané dne [datum]. Z předložené karty soud zjistil, že žalovaný uvedl následující informace. V době žádosti o půjčku byl ženatý, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní, měl jedno nezaopatřené dítě a žil v nájmu společně s manželkou. Žalovaný dále uvedl, že měl příjem z hlavního pracovního poměru na dobu neurčitou, přičemž tento příjem činil 17 800 Kč čistého měsíčně. Z karty zákazníka dále vyplývá, že zaměstnání žalovaného a výše jeho příjmu bylo předchůdkyní žalobkyně osvědčeno telefonicky u zaměstnavatele žalovaného dne [datum], předloženou pracovní smlouvou a výplatními pásky. Tento příjem byl jediným příjmem žalovaného. Ohledně měsíčních výdajů žalovaného bylo v kartě uvedeno, že je tvoří nájem ve výši 5 000 Kč a ostatní výdaje na domácnost ve výši 8 000 Kč. Existenci nájmu pak předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti předložené nájemní smlouvě. Současně bylo ověřeno, že žalovaný neměl v době žádosti o půjčku jiný úvěrový závazek u předchůdkyně žalobkyně, ani jiné společnosti. Předchůdkyně žalobkyně pak vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 4 800 Kč, který považovala za zůstatek dostatečný pro splácení sjednaných splátek. 6. Soud má za to, že výše uvedeným postupem předchůdkyně žalobkyně zjistila veškeré relevantní údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného, které by byly způsobilé omezit či vyloučit jeho schopnost splácet poskytnutou půjčku. Předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému postupovala dostatečně pečlivě a obezřetně, když si údaje uvedené žalovaným řádně ověřila a všechny informace hodnotila ve vzájemné souvislosti. Zjištěné poměry žalovaného tedy v době uzavírání předmětné smlouvy nezakládaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutou půjčku splácet. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 8. Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., tj. účinném v období od [datum] do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ustanovení § 3 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil. 9. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 10. Soud posoudil závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 201