11 C 318/2021-19 — Okresní soud v Jihlavě

1. Při odůvodňování tohoto rozsudku soud postupoval podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 5 761 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely smlouvu o půjčce [číslo] to dne [datum]. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 4 792 Kč, celkem tak částku 12 792 Kč v pravidelných 39 týdenních splátkách po 328 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně, uhradila pouze 7 031 Kč. Předchůdkyni žalobkyně v důsledku prodlení žalované vzniklo právo na úhradu celé dosud neuhrazené dlužné částky, která na jistině činila 3 602,88 Kč a na souhrnném poplatku 2 158,12 Kč. Pohledávku za žalovanou v celkové výši 5 761 Kč předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čem byla žalovaná písemně informována. Po postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, a to ani k předžalobní upomínce žalobkyně. 5. Soudu byla také jako důkaz předložena zákaznická karta sepsaná dne [datum] obsahující informace o poměrech žalované. V kartě byly uvedeny osobní poměry žalované (druh bydlení, počet nezaopatřených dětí), ale především její výdělkové poměry. Předchůdkyně žalobkyně na základě porovnání veškerých měsíčních příjmů a výdajů žalované při poskytování půjčky vycházela z použitelného měsíčního zůstatku žalované ve výši 8 435 Kč. 6. Na základě stručného právního posouzení věci soud v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), posoudil závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o půjčce podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Na tento závazkový vztah soud současně aplikoval i ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť smlouva o půjčce je podle § 52 odst. 1 obč. zák. uzavřena mezi spotřebitelem a dodavatelem a je tak smlouvou spotřebitelskou. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně splnila své povinnosti, když žalované poskytla sjednané peněžní prostředky, a že v souladu s § 1879 o. z. řádně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., v němž nebyla zakotvena povinnost ověřovat úvěruschopnost spotřebitele (jako je tomu např. v následujícím zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), soud nepovažuje zjištění z předložené zákaznické karty za relevantní pro rozhodnutí věci. Podstatné je, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se zavázala vrátit společně s poplatkem ve výši 4 792 Kč, nicméně uhradila pouze 7 031 Kč. Jak má soud za prokázané, zbývající částku ve výši 5 761 Kč žalovaná žalobkyni neuhradila. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 12 296,73 Kč sestávající z požadované částky 5 761 Kč, úroku z prodlení žalobkyní kapitalizovaného za období od [datum] do [datum] (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do data postoupení pohledávky) na částku 6 110,15 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného za období od [datum] do [datum] (tj. ode dne následujícího po postoupení pohledávky do dne předcházejícího soudnímu jednání) na částku 425,58 Kč. Soud přiznal žalobkyni také úrok z prodlení z dlužné částky 5 761 Kč od [datum] do zaplacení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž zákonná výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 3x 200 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 1 489 Kč.