20 C 227/2021-87 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 962,20 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 13. 2. 2019 mezi žalovanou a žalobkyní. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nepodepsaném žalovanou a nazvaném„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“ ze dne 13. 2. 2019 je žalobkyně označena jako„ věřitel“ a žalovaná jako„ klient“ a identifikována je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, doručovací adresou, číslem občanského průkazu, pohlavím, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi převodem na její bankovní účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 19 000 Kč se splatností do 25 dnů od poskytnutí. Současně se měla žalovaná zavázat zaplatit poplatek ve výši 4 275 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to po registraci žalované na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a poskytnutí požadovaných údajů, zaškrtnutím příslušného políčka a zadáním zaslaného SMS kódu. Součástí smlouvy je formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje parametry předmětného úvěru, a všeobecné obchodní podmínky. Podle čl. 7 podmínek má klient právo na prodloužení termínu splatnosti úvěru, a to vždy maximálně o 30 kalendářních dnů od lhůty splatnosti úvěru. Podle čl. 7 výše poplatku za prodloužení splatnosti je uvedena v uživatelském profilu klienta. Úvěruschopnost žalované měla být prověřena výpisem z účtu žalované. Žalobkyně dále předložila přehled plateb, ze kterého vyplývá, že žalovaná uhradila celkem částku 13 509,80 Kč. Žalobkyně dále předložila kopii občanského průkazu žalované, což má prokazovat, že při uzavírání smlouvy jednala se žalovanou. Z kopie žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] a pobírá mzdu ve výši 36 000 Kč měsíčně a její výdaje že činí 4 700 Kč měsíčně. Dne 14. 2. 2019 byla na účet žalované č. [bankovní účet] připsána z účtu žalobkyně platba 19 000 Kč. Ze zprávy banky vyplývá, že majitelem předmětného účtu byla žalovaná. Předžalobní výzvou ze dne 29. 10. 2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě jejího dluhu ve výši 5 327,47 Kč nejpozději do 9. 11. 2020. 4. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru [číslo] dne 13. 2. 2019 mezi žalovanou a žalobkyní v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být dle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zároveň platí, že podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. plní podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Zákon [číslo] Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi účastníky elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalované na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu o úvěru nepodepsala. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedených smluv o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že žalobkyně s žalovanou skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy o úvěru ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvy o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tyto nebyly žalovanou vůbec podepsány a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že v únoru 2019 jednala s žalovanou, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalované tuto smlouvu uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovanou v podobě předložené soudu. 5. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalované finanční prostředky ve výši 18 472 Kč (přičemž v žalobě požaduje pouze částku 4 962,20 Kč). V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaná tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátila. Žalovaná zaplatila celkem částku 13 509,80 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně ji plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalované plněno. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Soud tudíž rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni dlužnou částku 4 962,20 Kč s úrokem z prodlení z této částky podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení ze dne 29. 10. 2020, ve které byla žalované poskytnuta lhůta k plnění do 9. 11. 2020. Tato lhůta k plnění ji tak uplynula dne 9. 11. 2020 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 4 962,20 Kč až od 10. 11. 2020 do zaplacení. Soud zamítl žalobu jako nedůvodnou ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 4 962,20 Kč od 8. 2. 2020 do 9. 11. 2020 a zákonného úroku z prodlení z částky 4 962,20 Kč od 10. 11. 2020 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., adv