21 C 199/2021-48 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 3 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 650 Kč a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] na částku ve výši 3 000 Kč Smlouva byla uzavřena registrací na internetových stránkách žalobkyně, kde žalovaná vyplnila formulář„ Žádost o poskytnutí zápůjčky“, v němž uvedla své osobní údaje včetně e-mailové adresy a telefonního čísla. Následně odsouhlasila znění smlouvy o zápůjčce a znění Všeobecných obchodních podmínek, a to elektronickým podpisem – PIN kódem zaslaným žalobkyní na telefonní číslo uvedené žalovanou. Žalovaná se zavázala uhradit za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 1 350 Kč, celou částku ve výši 4 350 Kč se zavázala uhradit do 8. 9. 2016. Žalovaná dluh neuhradila do sjednané doby splatnosti, přesto však před postoupením pohledávky na žalobkyni celkem uhradila částku 4 500 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum], postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani k předžalobní upomínce. 2. Žalovaná se se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen„ o. s. ř.“). Soud tak jednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nepodepsaném žalovanou a nazvaném„ Smlouva o úvěru č. [anonymizováno]“ ze dne [datum] je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako„ věřitel“ a žalovaná jako„ klient“ a identifikována je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, doručovací adresou, číslem občanského průkazu, pohlavím, telefonním číslem, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 3 000 Kč splatný dne [datum]. Poplatek za poskytnutí úvěru měl činit 1 350 Kč a měsíční procentní sazba úvěru 45 % měsíčně. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru si měly strany ujednat, že žalovaná je povinna zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to po registraci žalované na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a poskytnutí požadovaných údajů, zaškrtnutím příslušného políčka a zadáním zaslaného SMS kódu. Dne 9. 8. 2016 byla ve prospěch účtu žalované č. [bankovní účet] odeslána z účtu právní předchůdkyně žalobkyně platba 3 000 Kč s poznámkou„ Zapujcka [anonymizováno]“. [právnická osoba], potvrdila, že tento účet patřil žalované a uvedená částka na něj dne 9. 8. 2016 byla připsána. Dle přehledu [anonymizováno] [číslo] došlo k zesplatnění dne 8. 9. 2016, žalovaná uhradila částku 4 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované toto postoupení oznámila dopisem podaným k poštovní přepravě dne 17. 7. 2018, v němž žalovanou rovněž vyzvala k úhradě dluhu do 10 dnů od obdržení dopisu. Předžalobní výzvou ze dne 11. 1. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě jeho dluhu. 4. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] mezi účastníky v podobě tvrzené žalobkyní. Obecně lze vycházet z ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který za písemnou formu považuje i jednání učiněné elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zároveň platí, že podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. plní podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze uznávaný elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webové stránky žalobkyně, přičemž žalovaná po nastavení vlastních parametrů měla zadáním PIN kódu zaslaného na její mobilní telefon prostřednictvím SMS potvrdit souhlas se zněním smlouvy, tj. podepsat ji prostým elektronickým podpisem. Pokud žalobkyně tvrdila, že k uzavření smlouvy mezi účastníky došlo elektronicky prostřednictvím webových stránek a SMS kódu, bylo na ní, aby tuto skutečnost prokázala. Žalobkyně předložila soudu smluvní ujednání ve formátu.pdf s uvedením jména žalované a PIN kódu jako podpisu. Z takto předloženého dokumentu však nelze dospět k závěru, že se jedná skutečně o text smlouvy, který žalovaná podepsala, resp. nelze jím ani prokázat, že jej podepsala právě žalovaná. Žalobkyně tak neunesla své důkazní břemeno ohledně tvrzení, že smlouva byla uzavřena elektronicky (jelikož se k jednání soudu nedostavila, nemohla být ani o tomto důkazním deficitu soudem poučena). Dále z předložené verze smlouvy nelze dospět k závěru, že údajná smlouva v elektronické formě měla právě takovou podobu, která byla soudu poskytnuta ve formátu.pdf, a že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání tvrzené smlouvy nebyla prokázána vůle žalované tuto smlouvu uzavřít ve znění, jak tvrdí žalobkyně, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Žalobkyně nepředložila ani žádný jiný důkaz, kterým by prokazovala uzavření smlouvy o zápůjčce, která nemusí mít písemnou formu, v podobě, jak v žalobě tvrdí. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v podobě tvrzené u soudu. 5. Dále soud doplňuje, že i v případě řádného podpisu smlouvy oběma stranami by dospěl k absolutní neplatnosti smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování zápůjčky vystupovala v postavení věřitele a žalovaná v postavení spotřebitele, aplikoval by se na jejich závazkový vztah zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., který ve svém ustanovení § 9 odst. 1 vyžaduje ze strany věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; v opačném případě je smlouva neplatná. S přihlédnutím k ustálené judikatuře (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) je věřitel při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr povinen vycházet především z informací poskytnutých spotřebitelem, nicméně musí postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz ke skutečnosti, že by její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované vůbec prověřila. Soud je tedy toho názoru, že smlouva by proto byla z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalované v souladu s § 588 o. z. absolutně neplatná. 6. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, přičemž žalovaná na tuto částku uhradila 4 500 Kč. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byl sjednán platně závazkový vztah, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť jí žalobkyně plnila bez platného závazku. Žalobkyně by tak měla nárok ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. na vrácení toho, oč se žalovaná obohatila, tj. 3 000 Kč. Na ostatní poplatky ze smlouvy a úroky z prodlení žalobkyně s ohledem na uvedené závěry nárok nemá. Protože však žalovaná, jak je zjevné shora, uhradila 4 500 Kč, čímž došlo v celém rozsahu k uhrazení soudem uvažovaného bezdůvodného obohacení, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle kterého by tato náležela v celém rozsahu žalované jako ve věci zcela úspěšnému účastníkovi. Jelikož žalované žádné náklady nevznikly a tato byla v řízení zcela nečinná, pročež nelze uvažovat ani o paušální náhradě hotových výdajů, nebyla žalované náhrada nákladů řízení přiznána.