21 C 235/2021-27 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 220 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na částku 12 000 Kč, kterou žalovanému vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy. Zápůjčku spolu s úrokem 23,72 % ročně ve výši 1 680 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal splatit v 58 týdenních splátkách po 360 Kč. Žalovaný svou povinnost splnil pouze zčásti, když neuhrazena zůstala jistina zápůjčky ve výši 12 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 307,60 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 912,40 Kč. Dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet půjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovaným v zákaznické kartě a jejich ověřením předloženými doklady. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Dle této smlouvy měla být žalovanému poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč, kterou měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatit v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Součástí byly smluvní podmínky. Předmětnou smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně na poplatcích částku ve výši 8 880 Kč, skládající se z částky 1 680 Kč představující kapitalizovaný úrok za poskytnutou půjčku, dále z částky 2 400 Kč za administrativní činnost a částky 4 800 Kč představující náklady za hotovostní inkaso splátek. Celková finanční částka ve výši 20 880 Kč měla být žalovaným uhrazena v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 360 Kč. První splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka do konce následujícího sedmidenního období. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých údajů, tj. z žalovaným tvrzených příjmů domácnosti 16 900 Kč a výdajů jeho domácnosti ve výši 5 900 Kč; podle zákaznické karty byla úvěruschopnost žalovaného ověřena jeho pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní/ubytovací smlouvou. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh soud zjistil, že na žalobkyni byly z její právní předchůdkyně postoupeny pohledávky z titulu uzavřené smlouvy [číslo] v celkové výši 17 220 Kč, přičemž z čl. I odst. 1 ve spojení s čl. II odst. 2 dotčené postupní smlouvy vyplývá, že se má jednat o pohledávky ze smluv o půjčce se všemi právy s tím spojenými. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl dle podacího lístku odeslán dne 7. 1. 2020; současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od obdržení. 5. V zákaznické kartě ze dne [datum] je u žalovaného v části„ druh bydlení“ vyplněno podnájemní bydlení, v části„ půjčka/úvěr/spotřebitelský úvěr v současnosti jinde“ je zaškrtnuta možnost ne. V části„ zaměstnání“ je zaškrtnuta kolonka hlavní pracovní poměr a vyplněn zaměstnavatel [právnická osoba], který měl být ověřen. V příjmech domácnosti je uvedena mzda žalovaného ve výši 16 900 Kč, mezi běžnými měsíčními výdaji domácnosti je uveden nájem/inkaso 2 000 Kč, telefon 200 Kč, a výdaje na domácnost 3 700 Kč. Ohledně žalovaného bylo v zákaznické kartě zatrhnuto, že v současnosti nemá aktivní půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně. V části zákaznické karty označené jako„ dokumenty k ověření“ je zatrženo políčko OP, pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní/ubytovací smlouva. 6. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 14. 5. 2020; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána 10. 5. 2020. 7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne [datum], v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 58 týdenními splátkami ve výši 360 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný závazek splnil pouze částečně. Pohledávka ze smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámením z téhož dne byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by uhradil více, než tvrdila žalobkyně v žalobě, učinil soud závěr, že žalovaný žalobkyni uhradil částku 3 660 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020. 8. Dle ustanovení § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 3 písm. a) tohoto zákona se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, dle písm. b) se věřitelem rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 9 odst. 1 pak věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 22 odst. 5 není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti nesplnil. 9. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu jiného státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném do 30. 11. 2016, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelsk