24 C 237/2021-42 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). 2. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v nedatovaném dokumentu nazvaném„ Smlouva o zápůjčce“ je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako„ zapůjčitel“ a žalovaný, identifikovaný jménem a příjmením, rodným číslem a adresou bydliště, jako„ klient“. Uvedený dokument obsahuje závazek zapůjčitele poskytnout klientovi zápůjčku ve výši 6 000 Kč a závazek klienta splatit tuto zápůjčku do [datum]. Tento dokument nebyl žalovaným podepsán. Předmětnou smlouvu měl žalovaný uzavřít poté, co při podání žádosti o úvěr navštívil internetové stránky právní předchůdkyně žalobkyně, kde si zvolil požadovanou částku úvěru a dobu splatnosti, poté byl povinen vyplnit své osobní údaje a seznámit se s veškerou dokumentací a jednotlivě ji odsouhlasit; po odeslání žádosti stisknutím tlačítka„ požádat“, měl žalovanému přijít SMS kód, který zadal na internetových stránkách, a poté opět stiskl tlačítko„ požádat“, čímž došlo k odeslání žádosti a žalovaný tím vyjádřil souhlas s uzavřením smlouvy ve vzorové podobě včetně obchodních podmínek a dalších dokumentů. Dne [datum] byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] od právní předchůdkyně žalobkyně připsána částka 6 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum]. Téhož dne vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu ze smlouvy o zápůjčce ve lhůtě tří dnů; tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 2. 2. 2021. 3. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření„ Smlouva o zápůjčce“ mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu. Podle tvrzení žalobkyně měla být smlouva uzavřena v písemné formě, přičemž za písemnou formu se podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu, neboť pouze tento druh elektronického podpisu byl podle ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění platném a účinném do 19. 9. 2016, jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Zároveň platí, že podpis jednající osoby (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na webových stránkách www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena elektronicky na internetových stránkách právní předchůdkyní žalobkyně, přičemž žalovaný uvedený dokument nijak nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména ze zaslání platby na účet žalovaného), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy o zápůjčce, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala s žalovaným, avšak nelze z toho dovodit, na jakém znění smlouvy se smluvní strany dohodly. Žalobkyně soudu předložila znění smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dopět k závěru, že znění smlouvy v okamžiku jejího odsouhlasení žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila její právní předchůdkyně, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 o. z. Zadání identifikačních údajů v uživatelském účtu či zaslání SMS přitom nijak neprokazuje, že smlouvu uzavřel skutečně žalovaný a že žalovaný tím potvrdil svou vůli uzavřít smlouvu ve znění, jež žalobkyně předložila soudu. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se podle ustanovení § 551 a § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce v podobě předložené soudu. 4. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť obdržel plnění bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen vydat žalobkyni to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je podle ustanovení § 1968 věty první o. z. v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou k zaplacení, podanou k poštovní přepravě dne 2. 2. 2021 s lhůtou splatnosti do tří dnů. Tato výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve následující den a lhůta k plnění mu tak uplynula dne 6. 2. 2021 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 6 000 Kč až od 7. 2. 2021 do zaplacení a za předchozí období, tj. od 23. 8. 2016 do 6. 2. 2021, nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítl. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 8 561,12 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 6 405,49 Kč, tj. ze 75 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 2 155,63 Kč, tj. z 25 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 50 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 6 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) v celkové výši 600 Kč a náhrady hotových výdajů s těmito úkony spojených v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a z náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 1 489 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 50 %, tj. částka 744,50 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění nes