8 C 150/2020-29 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi původním věřitelem – [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. a žalovaným dne [datum] prostřednictvím internetových stránek a SMS. Zápůjčka ve výši [částka] byla v den podpisu smlouvy poskytnuta převodem na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal vrátit ji s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do [datum]. Žalovaný zápůjčku nesplatil řádně a včas. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud za splnění zákonných podmínek rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Žalobkyně předložila k důkazu dokument označený jako„ Smlouva o zápůjčce“. V tomto dokumentu jsou údaje o totožnosti žalovaného, informace o výši jistiny, době trvání, úrokové míře, úroku, poplatcích, RSPN, celkové částce, která má být zaplacena a termínu splatnosti. Tento dokument není nikým podepsaný. Dále soud provedl důkaz fakturou [číslo] kterou vystavila [právnická osoba] pro žalovaného a v níž jsou shodné informace o jistině poplatku a splatnosti. Také byly k důkazu konstatovány všeobecné obchodní podmínky, které nebyly žalovaným podepsány. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že původní věřitel zaslal dne [datum] částku [částka] na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou z [datum] a žalovanému bylo postoupení oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím svého zástupce předžalobní výzvu datovanou [datum], která byla dle podacího archu odeslána [datum] a v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 7 dnů. 4. Soud nezjistil žádné skutečnosti z anglicky psaného dokumentu [jméno] application info, který nebyl předložen s úředně ověřeným překladem. 5. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] mezi účastníky v podobě tvrzené žalobkyní. Obecně lze vycházet z ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), který za písemnou formu považuje i jednání učiněné elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zároveň platí, že podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. plní podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze uznávaný elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o zápůjčce nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným skutečně jednala. Žalobkyně však soudu nepředložila znění uzavřené smlouvy o zápůjčce. Listina označená jako„ Smlouva o zápůjčce“ pak žádnou smlouvou zjevně není a zřejmě nebyla ani pořízena přes tvrzené internetové rozhrání, neboť byla předložena ve formátu elektronického souboru.pdf. Z této listiny nelze dospět k závěru, že by existovala odsouhlasené znění smlouvy ve znění tvrzeném žalobkyní. Není ani zřejmé, kdo, kdy a jak„ Smlouvu o zápůjčce“ vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou její právní předchůdkyně zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o zápůjčce v podobě tvrzené v žalobě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání tvrzené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného tuto smlouvu uzavřít ve znění, jak tvrdí žalobkyně, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Žalobkyně nepředložila ani žádný jiný důkaz, kterým by prokazovala uzavření smlouvy o zápůjčce, která nemusí mít písemnou formu, v podobě, jak v žalobě tvrdí. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě tvrzené u soudu. 6. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně jako postupník právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinna zaplatit žalobkyni poskytnutou částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku podle ustanovení § 1968 věty první o. z. Žalovaný byl povinen závazek splnit ve lhůtě určené žalobkyní obsažené ve výzvě k placení, k čemuž došlo předžalobní výzvou podanou k poštovní přepravě dne [datum] s lhůtou splatnosti do 7 dnů. Má se za to, že výzva byla žalovanému doručena dne [datum] (dle § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání), takže lhůta k plnění mu uplynula dne [datum] a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení (8,05 % ročně), který je nižší než úrok zákonný, z dlužné částky [částka] až od [datum] do zaplacení a zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení z téže částky za období od [datum] do [datum], kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou svého dluhu. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, která byla neúspěšná jen ohledně nepatrné části svého nároku, náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ani v tomto případě pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.