11 C 140/2022-78 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovaným domáhala zaplacení částky 131 635,28 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovanými a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]). Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy byl dohromady oběma žalovaným poskytnut úvěr, jehož účelem byla konsolidace jiných stávajících závazků žalovaných u předchůdkyně žalobkyně. Žalovaní na základě smlouvy vyčerpali ke dni [datum] celkem 143 667 Kč. Takto vyčerpaný úvěr byli žalovaní povinni splácet ve 120 pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 18 % p.a. a dalšími sjednanými poplatky. Žalobkyně tvrdila, že žalovaní svoji povinnost nesplnili, splátky řádně nehradili. Předchůdkyně žalobkyně proto ke dni [datum] zesplatnila celý dosud neuhrazený úvěr. Pohledávka za žalovanými byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na přechodného věřitele ([právnická osoba] a.s.) a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. O postoupení pohledávek byli žalovaní písemně informováni. Ani po postoupení však na svůj dluh nic neuhradili. Dluží tedy žalobkyni na jistině úvěru 130 635,28 Kč, na smluvním úroku 20 322,73 Kč, úroku z prodlení 3 411,33 Kč a na poplatcích 1 000 Kč. Žalobkyně požadovala, aby tyto dlužné částky žalovaní uhradili společně a nerozdílně. 2. Žalobkyně svůj nárok proti žalovaným uplatila žalobou podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Usnesením ze dne 13. 1. 2022, č. j. 70 C 573/2020-53, tamní soud postoupil věc zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému. 3. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaní a právní předchůdkyně žalobkyně spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o optimální splátce [číslo]. Žalovaní nejprve dne [datum] učinili u předchůdkyně žalobkyně návrh na uzavření této smlouvy. Ze znění návrhu předloženého soudu bylo zjištěno, že žalovaní společně jako manželé (resp. žalovaný jako navrhovatel a žalovaná jako spolunavrhovatel) žádali o poskytnutí úvěru ve výši 159 145 Kč s možností opakovaně čerpat peněžní prostředky až do této výše za účelem úhrady jejich dluhů vůči předchůdkyni žalobkyně ve smlouvě blíže specifikovaných. Žalovaní žádali splácet tento úvěr ve 120 měsíčních splátkách po 2 868 Kč s úrokem 18 % ročně. Součástí plateb, které by žalovaní museli hradit, byl i poplatek za zaslání upomínky ve výši 500 Kč. Návrh smlouvy tak, jak uplatňovali žalovaní, předchůdkyně žalobkyně akceptovala ke dni [datum] (jak vyplývá z akceptace návrhu předložené soudu). Souhrnný výpis pohybů na účtě a oznámení o ukončení čerpání úvěru ze dne [datum] osvědčuje, že žalovaní začali čerpat peněžní prostředky dne [datum] a celkem vyčerpali 143 667 Kč, jak ostatně tvrdila žalobkyně. Oznámením o ukončení čerpání úvěru byli žalovaní vyzváni k úhradě uvedené částky v měsíčních splátkách po 2 589 Kč, jejíž součástí byl kapitalizovaný úrok ve výši 647 Kč. Splátky byli žalovaní povinni hradit k 20. dni v měsíci počínaje dnem [datum] nejpozději do [datum]. Výpis z účtu dále potvrzuje, že žalovaní nehradili sjednané splátky řádně. Z dopisu předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl informován o porušení platebních povinností a byl vyrozuměn o tom, že z důvodu prodlení s úhradou splatných závazků došlo s odkazem na čl. 12 písm. b) Produktových podmínek k okamžitému zesplatnění celého dosud neuhrazeného úvěru. Současně byl vyzván k úhradě dluhu. Z dalších listinných důkazů – oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že oba žalovaní byli vyrozuměni o postoupení pohledávky vyplývající z předmětné smlouvy nejprve na přechodného věřitele a následně na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] navíc vyplývá, že byla postoupena neuhrazená jistina úvěru ve výši 130 635,28 Kč. Každý z žalovaných byl vyzván k plnění dluhu, ani jeden z nich však dluh vyplývající ze smlouvy neuhradil (jak bylo zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum], která byla zaslána oběma žalovaným). 5. Z návrhu na uzavření smlouvy soud dále zjistil, že žalovaní popsali své základní osobní a majetkové poměry pro účely posouzení jejich návrhu. Žalovaný uvedl, že je ženatý, žije ve vlastním, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské a je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčních příjmem ve výši 19 000 Kč. Pokud jde o žalovanou, v návrhu bylo uvedeno, že má příjem ze zaměstnání. Soudu byly předloženy kopie občanských průkazů obou žalovaných, z nichž byla při žádosti o úvěr ověřena jejich totožnost. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., tj. účinném v období od [datum] do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ustanovení § 3 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil. 8. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Na základě zjištěných skutečností s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k závěru, že mezi žalovanými a předchůdkyní žalobkyně byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také zákon o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovaným úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaní vystupovali v postavení spotřebitele (nejednali v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). V takovém případě je podle zákona o spotřebitelském úvěru věřitel povinen před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ačkoliv žalobkyně v tomto směru nic netvrdila, tj. netvrdila, že by její předchůdkyně splnila povinnost zakotvenou v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, není to na překážku případnému vyhovění jejímu nároku. Splnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je soud povinen zkoumat sám z úřední povinnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 3/20). Přesto, že žalobkyně netvrdila žádné skutečnosti o posouzení úvěruschopnosti žalovaných, ani nepředložila listinné důkazy k prokázání tohoto tvrzení, předložila soudu jiné listinné důkazy, z nichž soud mohl učinit závěr, že předchůdkyně žalobkyně uvedenou povinnost splnila. Soud vycházel z návrhu na uzavření smlouvy, v němž žalovaní uvedli své poměry (zejména rodinné a výdělkové). Uvedené informace ve svém souhrnu s přihlédnutím k výši měsíční splátky úvěru byly způsobilé poskytnout dostatečnou jistotu, že žalovaní (společně) budou schopni poskytnutý úvěr řádně splácet, resp. jejich poměry nezavdávaly důvodné pochybnosti, že by toho nebyli schopni. Lze tedy uzavřít, že pokud předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovaným úvěr na základě informací, které měla od žalovaných, nejednala v rozporu se zákone