11 C 262/2021-31 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 10 400 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále též„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalovanému dne [datum] na jeho účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně poté, co žalovaný odsouhlasil návrh smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 400 Kč nejpozději do [datum]. Ve lhůtě splatnosti však žalovaný nic neuhradil. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný písemně informován. Po postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a registru exekucí (vždy s negativním výsledkem). Vzhledem k tomu, že výše zápůjčky byla nižší než minimální měsíční mzda, mohl žalovaný zápůjčku bez potíží splatit. Žalobkyně k této skutečnosti nenavrhla žádné důkazy (ani k výzvě soudu). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně řádně omluvila svojí přítomnost při jednání a žádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti, neboť jsou pro to podle jejího názoru splněny předpoklady. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul bez přítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise. 4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předložené smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu dne [datum] jednali prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a výsledkem jednání měla být uvedená smlouva. Ze znění smlouvy a informací o zápůjčce soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet částku 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 400 Kč. Z potvrzení o provedené platbě a sdělení [právnická osoba], má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Ve výše uvedené lhůtě splatnosti však žalovaný poskytnuté prostředky včetně poplatku neuhradil, jak soud zjistil z oznámení o postoupení pohledávky, které bylo žalovanému odesláno společně s předžalobní výzvou. Žalovaný byl uvedenými písemnostmi informován o tom, že dosud neuhrazená pohledávka byla postoupena žalobkyni, a byl současně vyzván k úhradě dluhu. Svůj dluh však ani dodatečně neuhradil. Pokud jde o otázku ověření úvěruschopnosti žalovaného, soudu bylo ze strany žalobkyně pouze sděleno, že její předchůdkyně provedla lustraci insolvenčního rejstříku a evidence exekucí, jimiž však žalovaný v době sjednávání smlouvy neprocházel. Konkrétní informace o poměrech žalovaného, ani důkazní prostředky k prokázání uvedených skutečností, však nebylo soudu předloženo. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 9. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle ustanovení upravujících smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., ačkoliv se žalobkyně žalobou domáhala úhrady dluhu z titulu smlouvy o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce je reálná smlouva, jež vzniká okamžikem přenechání, resp. odevzdání zapůjčené věci vydlužiteli. Oproti tomu smlouva o úvěru je konsenzuální smlouva, která vzniká okamžikem uzavření, tj. sjednání obsahu závazku, kdy smluvní strany projevují vůli se jím řídit, a k plnění dle smlouvy dojde až následně. Taktomu bylo i v tomto případě, když peněžní prostředky byly poskytnuty až na základě ujednaného smluvního závazku. Soud na uvedený závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Z výše uvedeného vyplývá, že úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem bez důvodných pochybností zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit; jinak je smlouva neplatná. 10. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tvrdila jen zcela formálně, že její předchůdkyně z insolvenčního rejstříku a evidence exekucí zjistila, že žalovaný neměl problémy se splácením svých závazků. Žalobkyně soudu nepředložila žádný důkazní prostředek, který by potvrzoval pravdivost uvedeného tvrzení. Žalobkyně netvrdila ani žádné konkrétní skutečnosti, zejména pokud jde o osobní poměry žalovaného, zdroj a výši jeho příjmů a veškeré výdaje a závazky žalovaného, které by byly způsobilé ovlivnit jeho schopnost poskytnutý úvěr řádně splácet. Pro nepřítomnost na jednání nemohla být žalobkyně ani vyzvána podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby patřičná tvrzení doplnila a označila důkazy. Žalobkyni přitom muselo být z předchozí výzvy soudu zřejmé, že soud má o skutkových okolnostech věci pochybnosti. Pro nesplnění povinnosti tvrzení ani povinnosti důkazní soud nemohl učinit závěr, že předchůdkyně žalobkyně splnila svoji povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil předmětnou sml