11 C 363/2021-17 — Okresní soud v Jihlavě

Při odůvodňování tohoto rozsudku soud vycházel z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Předmětem řízení je dluh žalované na televizních poplatcích podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Nárok žalobkyně ve výši 1 485 Kč představuje dlužné poplatky za období od února do prosince 2020, které žalovaná za užívání televizního přijímače neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná se stala poplatníkem televizních poplatků v srpnu 2019, a to ze zákona zařazením do evidence plátců televizního poplatku, neboť sama nesplnila povinnost přihlásit televizní přijímač. O této skutečnosti byla informována dopisem ze dne [datum], jímž byla žalované uložena povinnost hradit měsíční poplatky ve výši 135 Kč počínaje dnem [datum]. Žalovaná však poplatky nehradila řádně, výzvami společnosti Česká pošta, s.p., oddělením DINO, byla informována o svém dluhu na televizních poplatcích za měsíce únor až prosinec 2020 v celkové výši 1 485 Kč, přičemž tyto poplatky byly splatné vždy k 15. dni daného měsíce. Žalovaná byla zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky ve smyslu předžalobní upomínky, svůj dluh však neuhradila. V souladu s § 3 odst. 4, § 6, § 7 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, dospěl soud k závěru, že žalovaná byla v žalovaném období poplatníkem televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně, splatného do patnáctého dne každého měsíce. Za shora vymezené období tak byla žalovaná povinna žalobkyni uhradit celkem částku 1 485 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně v souladu s těmito předpisy požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po zákonem stanovené patnáctidenní splatnosti každého poplatku až do [datum], tj. do dne podání žaloby, a to v kapitalizované výši 168,09 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby) ve výši 2x 200 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží dvakrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 126 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 1 126 Kč.