18 C 171/2022-39 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 8 025 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný se nejprve zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa], kde uvedl požadované údaje včetně své e-mailové adresy, čísla účtu a mobilního telefonu. Prostřednictvím klientské zóny požádal o poskytnutí úvěru. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. 2020 dne 6. 11. 2020, kdy samotná smlouva byla žalovanému zaslána na e-mailovou adresu. Žalovanému byla poskytnuta částka 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 5 775 Kč v jednorázové platbě do 7. 12. 2020. Žalovaný ovšem svou povinnost nesplnil, když neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 5 000 Kč od 8. 12. 2020 do 2. 3. 2022 a zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn předžalobní výzvou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. V dokumentu nepodepsaném žalovaným a nazvaném„ Smlouva o spotřebitelském úvěru č. 2020“ ze dne 6. 11. 2020 je žalobkyně označena jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, trvalým bydlištěm a adresou pro doručování, číslem mobilního telefonu, e-mailovou schránkou a číslem bankovního účtu. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 5 000 Kč. Procentní smluvní úrok měl činit 0,5 % denně. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru si měly strany ujednat, že žalovaný je povinen zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši z dlužné částky jistiny narůstajícího do okamžiku úplného zaplacení, náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých žalobkyni v důsledku prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 denně z jistiny úvěru od data prodlení do zaplacení. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to po registraci žalovaného na webových stránkách [právnická osoba] označené jako zástupce žalobkyně poskytnutím požadovaných údajů a odsouhlasením znění smlouvy zadáním SMS kódu, který byl žalobkyní odeslán na uvedené číslo mobilního telefonu. Součástí smlouvy je i příloha č. 1 označená jako Sazebník, který obsahuje vyčíslení možných účelných nákladů vzniklých v důsledku prodlení úvěrovaného, smluvní pokuty či proces mimosoudního vymáhání úvěru včetně vyčíslení účelně vynaložených nákladů, a příloha č. 2, která obsahuje vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru. Výzvou před podáním žaloby ze dne 26. 1. 2022 (odeslanou téhož dne) byl žalovaný vyzván k úhradě částky 12 674,92 Kč nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy. 4. Z potvrzení [právnická osoba] soud zjistil, že částka 5 000 Kč byla odeslána z účtu žalobkyně [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet] dne 6. 11. 2020. Ze zprávy [obec] spořitelny a.s. soud zjistil, že žalovaný byl jediným majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet]. 5. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne 6. 11. 2020 mezi žalovaným a žalobkyní v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být dle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v písemné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o.z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007 dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi účastníky elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách zástupce žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že žalobkyně s žalovaným skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy o úvěru ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění těchto smluv v okamžiku jejich podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jejich následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovaným vůbec podepsána a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že v listopadu 2020 jednala s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smluv o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tyto smlouvy byly uzavřeny v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětných smluv nebyla prokázána vůle žalovaného tyto smlouvy uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o.z., k němuž se podle ustanovení § 554 o.z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětných smluv o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovanou v podobě předložené soudu. 6. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o.z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužnou částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky podle ustanovení § 1970 o.z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení ze dne 26. 1. 2022, která byla odeslána týž den. Výzva mohla být doručena nejdříve dne 31. 1. 2022 (podle § 573 o.z.) a sedmidenní lhůta k plnění tak uplynula dne 7. 2. 2022 a následujícím dnem se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 5 000 Kč až od 8. 2. 2022 do zaplacení. Soud tak zamítl žaloby ohledně částky 3 025 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 8. 12. 2020 do 7. 2. 2022. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 7. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 8 025 Kč spolu s úrokem kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku částkou 713,11 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 5 000 Kč s ú