18 C 285/2021-41 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 26 237 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovanou uzavřela dne 8. 4. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na částku 16 000 Kč, která byla žalované vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy, což tato potvrdila svým podpisem. Poskytnutou částku spolu s úrokem 29 % ročně ve výši 2 862 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a poplatek za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 6 388 Kč a poplatek za vedení zakázaného účtu ve výši 4 717 Kč se žalovaná ve smlouvě zavázala splatit v 60 týdenních splátkách po 500 Kč. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila částku 2 000 Kč. Dne 18. 12. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalovaná byla na možnost podání žaloby upozorněna ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet půjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovanou v kartě zákazníka a jejich ověřením předloženými doklady. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne 8. 4. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] dle které žalované měla být poskytnuta částka ve výši 16 000 Kč, kterou měla právní předchůdkyně žalobkyně žalované vyplatit v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdil podpisem smlouvy. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Předmětnou smlouvou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 29 967 Kč, skládající se z částky 16 000 Kč představující jistinu, z částky 2 862 Kč představující kapitalizovaný úrok za poskytnutou zápůjčku, dále z částky 6 388 Kč představující poplatek za zpracování, doručení a administrativní činnost a z částky 4 717 Kč představující částku za vedení zákaznického účtu. Celková finanční částka ve výši 29 967 Kč měla být žalovanou uhrazena v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 500 Kč. První splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka do konce následujícího sedmidenního období. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 29 % ročně z dlužné částky. 4. Ze zákaznické karty ze dne 8. 4. 2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že jejím zaměstnavatelem je [příjmení], [příjmení] dvory 60, kde pracuje jako dělník. Dále uvedla, že její měsíční příjmy činí částku 19 338 Kč a další příjem domácnosti činí 19 500 Kč. Své výdaje uvedla ve výši 2 000 Kč na splátku existující zápůjčky a 3 000 Kč jako běžné výdaje. Podle zaškrtnutých políček měly být k ověření údajů poskytnuty pracovní smlouva a výplatní pásky. 5. Z tabulky umoření ze dne 12. 1. 2021 soud zjistil způsob předepisování úroků a splátek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy soud zjistil, že byla uzavřena dne 18. 12. 2020 a na žalobkyni byla z její právní předchůdkyně postoupena pohledávka z titulu uzavřené smlouvy [číslo] v celkové výši 36 737 Kč, přičemž z čl. I odst. 1 ve spojení s čl. II odst. 2 dotčené postupní smlouvy vyplývá, že se má jednat o pohledávky ze smluv o půjčce se všemi právy s tím spojenými. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a současně byla vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení dopisu; z podacího lístku vyplývá, že tato výzva byla odeslána 25. 1. 2021. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 34 062,74 Kč nejpozději do 13. 7. 2021; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána 28. 6. 2021. 6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřely smlouvu ze dne 8. 4. 2019, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 60 týdenními splátkami ve výši 500 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Bonita žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalované. Žalovaná závazky splnila pouze částečně. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 oznámením ze dne 6. 1. 2021 byla žalovaná vyzvána k vydání dlužných finančních prostředků. Ke dni 18. 12. 2020 činila dlužná jistina částku 14 818,40 Kč a dlužný poplatek částku 11 418,60 Kč. Žalovaná tak do postoupení pohledávky uhradila částku 2 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021. 7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebi