18 C 304/2021-57 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 7 352,35 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že původní věřitel, [právnická osoba] credit s.r.o. (dále také jen„ původní věřitel“), uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovanému byla poskytnuta částka 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 10 179 Kč. Žalovaný ovšem svou povinnost zcela nesplnil, když uhradil pouze částku 3,78 Kč. Původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 4. 2021 postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 3. 5. 2021. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, a nákladů na vymožení pohledávky. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn předžalobní výzvou ze dne 10. 8. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. V dokumentu nepodepsaném žalovaným a nazvaném„ Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] [číslo]“ ze dne 5. 2. 2020 je původní věřitel označen jako„ věřitel“ a žalovaný jako„ klient“ a identifikován je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, doručovací adresou, číslem občanského průkazu, pohlavím, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 7 000 Kč s datem splatnosti dne 6. 3. 2020. Poplatek za poskytnutí úvěru měl činit 1 485,94 Kč a výše zápůjční úrokové sazby měla činit 36 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru si měly strany ujednat, že žalovaný je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplacené výše závazku za každý den prodlení až do úplného zaplacení všech dluhů. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to po registraci žalovaného na webových stránkách původního věřitele a poskytnutí požadovaných údajů, zaškrtnutím příslušného políčka a zadáním zaslaného SMS kódu. Součástí smlouvy je i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Upomínkou ze dne 11. 3. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 10 760,60 Kč do tří dnů od doručení výzvy. Upomínkou ze dne 16. 3. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 11 345,97 Kč do tří dnů od doručení výzvy. Upomínkou ze dne 26. 3. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 12 016,73 Kč do tří dnů od doručení výzvy. Upomínkou ze dne 5. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 12 687,49 Kč do tří dnů od doručení výzvy. Výzvou před podáním žaloby ze dne 10. 8. 2021 (odeslanou dne 12. 8. 2021) byl žalovaný vyzván k úhradě částky 17 387,55 Kč nejpozději do 18. 8. 2021. 4. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 4. 2021 a její přílohou. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 5. 2021 (podle podacího archu odeslaným dne 4. 5. 2021) a dopisem ze dne 21. 5. 2021. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání ze dne 27. 8. 2021 soud zjistil, že dne 30. 6. 2021 měl pracovník věřitele navštívit dlužníka v místě jeho bydliště. Z dokumentu„ [anonymizováno] [číslo]“ soud zjistil, že dokument obsahuje údaje o žalovaném a o předmětem úvěru. Z potvrzení [právnická osoba], s.r.o. soud zjistil, že částka 7 000 Kč byla odeslána z účtu původního věřitele na účet č. [bankovní účet] dne 5. 2. 2020. Ze zprávy [obec] spořitelny, a.s. soud zjistil, že žalovaný byl jediným vlastníkem účtu č. [bankovní účet]. 5. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne 5. 2. 2020 mezi žalovaným a původním věřitelem v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být dle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi účastníky elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalované na internetových stránkách původního věřitele, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedených smluv o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že původní věřitel s žalovaným skutečně jednal. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětných smluv o úvěru ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění těchto smluv v okamžiku jejich podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutém soudu, tudíž že nedošlo k jejich následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovaným vůbec podepsána a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že v únoru 2020 jednala s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smluv o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tyto smlouvy byly uzavřeny v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětných smluv nebyla prokázána vůle žalovaného tyto smlouvy uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětných smluv o spotřebitelském úvěru mezi původním věřitelem a žalovanou v podobě předložené soudu. 6. Žalobkyně však soudu prokázala, že původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a že svůj nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupil na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či původnímu věřiteli vrátil (resp. žalovaný vrátil pouze 3,78 Kč). Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive původním věřitelem, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť původní věřitel mu plnil bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužnou částku 6 996,22 Kč (jistina snížená o částečnou úhradu) s úrokem z prodlení z této částky podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení ze dne 3. 5. 2021, která byla odeslána dne 4. 5. 2021. Výzva mohla být doručena nejdříve dne 7. 5. 2021 (podle § 57