18 C 317/2021-53 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 5 240,07 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že původní věřitel, [právnická osoba] credit s.r.o. (dále také jen„ původní věřitel“), uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo]. Žalované byla poskytnuta částka 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 6 859 Kč. Žalovaná ovšem svou povinnost zcela nesplnila, když neuhradila nic. Původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 4. 2021 postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena přípisem ze dne 3. 5. 2021. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, a nákladů na vymožení pohledávky. Žalobkyně rovněž požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Žalovaná byl na možnost podání žaloby upozorněn předžalobní výzvou ze dne 10. 8. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. V dokumentu nepodepsaném žalovanou a nazvaném„ Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [číslo]“ ze dne 23. 12. 2019 je původní věřitel označen jako„ věřitel“ a žalovaná jako„ klient“ a identifikován je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, doručovací adresou, číslem občanského průkazu, pohlavím, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 5 000 Kč s datem splatnosti do 25 dnů od odeslání úvěru. Poplatek za poskytnutí úvěru měl činit 1 338,29 Kč a výše zápůjční úrokové sazby měla činit 36 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru si měly strany ujednat, že žalovaná je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplacené výše závazku za každý den prodlení až do úplného zaplacení všech dluhů. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to po registraci žalovaného na webových stránkách původního věřitele a poskytnutí požadovaných údajů, zaškrtnutím příslušného políčka a zadáním zaslaného SMS kódu. Součástí smlouvy je i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Upomínkou ze dne 22. 1. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 7 417,96Kč do tří dnů od doručení výzvy. Upomínkou ze dne 27. 1. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 7 976,91 Kč do tří dnů od doručení výzvy. Upomínkou ze dne 6. 2. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 8 594,81 Kč do tří dnů od doručení výzvy. Upomínkou ze dne 16. 2. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 9 212,72 Kč do tří dnů od doručení výzvy. Výzvou ze dne 21. 5. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 13 734,13 Kč nejpozději do 10. 6. 2021. Výzvou před podáním žaloby ze dne 10. 8. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 13 682 Kč nejpozději do 18. 8. 2021. 4. Z potvrzení [právnická osoba], s.r.o. soud zjistil, že částka 5 000 Kč byla odeslána z účtu původního věřitele na účet č. [bankovní účet] dne 23. 12. 2019. Z potvrzení o platbě od [právnická osoba] soud zjistil, že částka 1 Kč byla připsána na účet právní předchůdkyně žalobkyně z účtu č. [bankovní účet] dne 19. 12. 2019. Z dokumentu„ [anonymizováno] [číslo]“ soud zjistil, že dokument obsahuje údaje o žalované a o předmětném úvěru. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání ze dne 27. 8. 2021 soud zjistil, že dne 10. 6. 2021 měl pracovník věřitele navštívit dlužníka v místě jeho bydliště. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 4. 2021 a její přílohou. Toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 3. 5. 2021 (podle podacího archu odeslaným dne 4. 5. 2021). 5. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne 23. 12. 2019 mezi žalovanou a původním věřitelem v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být dle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi účastníky elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalované na internetových stránkách původního věřitele, přičemž žalovaná smlouvu o úvěru nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedených smluv o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že původní věřitel s žalovanou skutečně jednal. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětných smluv o úvěru ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění těchto smluv v okamžiku jejich podepsání žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutém soudu, tudíž že nedošlo k jejich následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovanou vůbec podepsána a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že v prosinci 2019 jednala s žalovanou, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětných smluv nebyla prokázána vůle žalované tyto smlouvy uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětných smluv o spotřebitelském úvěru mezi původním věřitelem a žalovanou v podobě předložené soudu. 6. Žalobkyně však soudu prokázala, že původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a že svůj nárok na vrácení těchto prostředků žalovanou platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupil na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaná tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či původnímu věřiteli vrátila. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive původním věřitelem, a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť původní věřitel jí plnil bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalované plněno. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Soud tudíž rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 5 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byl povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení ze dne 10. 8. 2