24 C 338/2021-40 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 400 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). 2. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu ze dne [datum] nazvaném„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“ je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako„ společnost“ a žalovaný, identifikovaný jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, číslem průkazu totožnosti, adresou bydliště, kontaktní adresou, telefonním číslem, e-mailovou adresou, číslem bankovního účtu a přiděleným ID, jako„ klient“. Uvedený dokument obsahuje závazek společnosti poskytnout klientovi úvěr ve výši 5 000 Kč a závazek klienta splatit tento úvěr do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč. V místě pro podpis klienta je uvedeno jméno, příjmení, datum narození a klientské číslo žalovaného a dále informace, že klient tuto smlouvu podepsal elektronicky v systému společnosti [právnická osoba], na internetových stránkách www.rerum.cz. Při sjednávání úvěru obdržela právní předchůdkyně žalobkyně kopii občanského průkazu žalovaného. Dne [datum] byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] od právní předchůdkyně žalobkyně připsána částka 5 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum]. Téhož dne vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu ze smlouvy o úvěru ve lhůtě tří dnů; tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 13. 4. 2021. 3. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]“ mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu. Podle tvrzení žalobkyně měla být smlouva uzavřena v písemné formě, přičemž za písemnou formu se podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu, neboť pouze tento druh elektronického podpisu byl podle § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do 19. 9. 2016, jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Zároveň platí, že podpis jednající osoby (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na webových stránkách www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena elektronicky na internetových stránkách právní předchůdkyní žalobkyně, přičemž žalovaný uvedené dokumenty vlastnoručně nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména ze zaslání platby na účet žalovaného a z poskytnutí kopie občanského průkazu žalovaného právní předchůdkyni žalobkyně), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala s žalovaným, avšak nelze z toho dovodit, na jakém znění smlouvy se smluvní strany dohodly. Žalobkyně soudu předložila znění smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měly být tyto dokumenty v prostředí webového rozhraní uzavřeny. Z této skutečnosti nelze dopět k závěru, že znění smlouvy v okamžiku jejího odsouhlasení žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila její právní předchůdkyně, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy ve smyslu § 562 odst. 1 o. z. Poskytnutí kopie občanského průkazu žalovaného přitom nijak neprokazuje, že smlouvu uzavřel skutečně žalovaný a že žalovaný tím potvrdil svou vůli uzavřít smlouvu ve znění, jež žalobkyně předložila soudu. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se podle § 551 a § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu. 4. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a že nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným byl platně a v souladu s § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť obdržel plnění bez právního důvodu, a podle § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen vydat žalobkyni to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku podle § 1968 věty první o. z. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou, podanou k poštovní přepravě dne 13. 4. 2021 s lhůtou splatnosti do tří dnů. Tato výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve následující den a lhůta k plnění mu tak uplynula dne 17. 4. 2021 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 5 000 Kč až od 18. 4. 2021 do zaplacení. S ohledem na neplatně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru soud žalobkyni nepřiznal poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč, úrok z prodlení z této částky ani úrok z prodlení z přisouzené částky 5 000 Kč za předchozí období, tj. od 4. 7. 2016 do 17. 4. 2021, a tyto nároky žalobkyně jako nedůvodné zamítl. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu neshledal důvod. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 9 317,58 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 5 359,38 Kč, tj. z 58 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 3 958,20 Kč, tj. ze 42 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 16 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 6 400 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) v celkové výši 600 Kč a náhrady hotových výdajů s těmito úkony spojených v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a z náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 1 489 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 16 %, tj. částka 238 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť