4 C 253/2023-64 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 48 936,50 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 21. 12. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr s úvěrovým limitem ve výši 10 000 Kč. Dodatkem ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 3. 5. 2021 byl úvěrový rámec žalované zvýšen na 50 000 Kč. Žalovaná se podle smlouvy a dodatku zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 4. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalovaná na revolvingovém účtu vyčerpala celkem prostředky ve výši 46 836,50 Kč. Na svůj dluh nezaplatila ničeho, i přestože k tomu byla žalobkyní vyzvána. 2. Žalovaná v uvedené věci podala odpor proti doručenému platebnímu rozkazu, který odůvodnila tak, že nebyla právní předchůdkyní žalobkyně informována o tom, že pohledávka, která je předmětem žaloby, postoupena na žalobkyni. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] zjistil, že jako úvěrující banka je uvedena právní předchůdkyně žalobkyně a jako úvěrovaný klient je zde označena žalovaná. Smlouva je datována k 21. 12. 2017. Strany se ve smlouvě dohodly, že právní předchůdkyně poskytne žalované úvěr do celkové výše uvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaná se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Součástí smlouvy jsou i všeobecné podmínky a ceník. Smlouva obsahuje i možnost zesplatnění celého úvěru v případě, kdy se žalovaná dostane do prodlení 3 měsíců se zaplacením jedné splátky nebo kdy dojde k prodlení zaplacení dvou splátek. Z dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 3. 5. 2021 soud zjistil, že si strany ujednaly zvýšení revolvingového limitu na 50 000 Kč. Žalovaná se jej zavázala splácet pravidelnou měsíční splátkou ve výši 1 500 Kč. Písemnou smlouvou ze dne 27. 3. 2022, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. 4. Z dokumentu„ podklady pre súdne konanie“ soud zjistil, že žalovaná v rámci revolvingového úvěru vyčerpala částku celkem ve výši 46 836,5 Kč. 5. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 21. 12. 2017 soud zjistil, že žalovaná je od 1. 7. 2017 zaměstnána u [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 10 486 Kč plus cestovní náhrady. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023 soud zjistil, že tím právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 4. 2023 bylo zjištěno, že tou byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 64 875 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy. Žalovaná neuhradila ničeho. 7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích výdajů a nijak je dále neověřovala či nezkoumala. Právní předchůdkyně navíc v roce 2021, kdy došlo k navýšení úvěrového limitu na částku 50 000 Kč znovu úvěruschopnost žalované neprověřovala, vycházela z potvrzení o zaměstnání z roku 2017. Nad to soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně se vůbec nezabývala výdaji žalované. 12. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C [číslo]. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovanou, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 48 836,50 Kč. Žalovaná na tento svůj dluh nezaplatila ničeho. Dluh žalované vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 48 836,50 Kč. Žalovaná v řízení nijak netvrdila, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni nebo její právní předchůdkyni zcela vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalov