4 C 274/2020-38 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 9 125 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené účastníky dne 9. 5. 2018. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se předem omluvila. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast rovněž neomluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nazvaném„ Smlouva o zápůjčce“ ze dne 9. 5. 2018 je žalovaná označena jako klient a je identifikována jménem a příjmením, adresou pobytu, rodným číslem, telefonním číslem, e-mailovou adresou a doručovací adresou. Tento dokument obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a závazek žalované uhradit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 625 Kč do 8. 6. 2018. V místě pro podpis žalované je uvedeno její jméno a příjmení, datum 9. 5. 2018, čas 17:07:23 a [příjmení] kód 1DS81. Podle všeobecných obchodních podmínek musela žalovaná provést registraci na webové stránce žalobkyně, kde měla požádat o poskytnutí úvěru a odeslat na účet žalobkyně částku 1 Kč. Dne 9. 5. 2018 byla na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem a jediným disponentem byla žalovaná, připsána částka 5 000 Kč z účtu žalobkyně. Podle pěti předložených upomínek měla žalobkyně vyzývat žalovanou k úhradě jejího dluhu. Předžalobní výzvou ze dne 19. 11. 2019, jež byla žalované odeslána dne 21. 11. 2019, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů. 4. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 5. 2018 mezi žalobkyní a žalovanou v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru, jíž je dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), i smlouva o zápůjčce, musí být podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané věci měla být předmětná smlouva o zápůjčce uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní na internetových stránkách žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu o zápůjčce nepodepsala. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z výpisu z účtu žalované), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o zápůjčce, lze dospět k závěru, že žalobkyně s žalovanou skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy o zápůjčce ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o zápůjčce v podobě předložené soudu, neboť tato neobsahuje podpis žalované a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. [příjmení] [příjmení] kódu v místě pro podpis žalované neprokazuje, že tuto smlouvu podepsala právě žalovaná a že tím akceptovala smlouvu ve znění, v němž ji žalobkyně předložila soudu. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že v květnu 2018 jednala s žalovanou, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o zápůjčce v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalované tuto smlouvu uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle § 551 o. z., k němuž se dle § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovanou v podobě předložené soudu. 5. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalované poskytla finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaná tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně jí plnila bez právního důvodu, a ve smyslu § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalované plnila. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Soud tudíž rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou podanou k poštovní přepravě dne [datum] s lhůtou splatnosti do tří dnů. Ohledně předcházejících pěti upomínek žalobkyně netvrdila a neprokázala, že byly žalované odeslány, a proto je soud za platné a účinné výzvy k úhradě dluhu. Předžalobní výzva mohla být žalované doručena nejdříve následující den a lhůta k plnění jí tak uplynula dne 26. 11. 2019 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 5 000 Kč od 27. 11. 2019 do zaplacení a zamítl žalobu ohledně částky 6 625 Kč, a to s ohledem na právní posouzení smlouvy o zápůjčce jako zdánlivého jednání, a ohledně úroku z prodlení z částky 6 625 Kč ve výši 8,5 % ročně za období od 9. 6. 2018 do 26. 11. 2019 a úroku ve výši 10 % ročně z částky 1 625 Kč od 27. 11. 2019 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze co do částky 5 000 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 6 625 Kč s příslušenstvím, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře jejího úspěchu v řízení. Jelikož však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.