4 C 327/2021-50 — Okresní soud v Jihlavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Jihlavě dne 2. 11. 2021 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 57 294,66 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), dne 4. 4. 2018 uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na částku 25 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 24 246 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 2 052 Kč. Žalovaná svou povinnost ze smlouvy o zápůjčce [číslo] splnila pouze zčásti, kdy na tento svůj dluh uhradila pouze 5 960 Kč. Původnímu věřiteli tak následně vzniklo právo na zaplacení celého dluhu. Dluh žalované z této smlouvy činí 43 300 Kč s příslušenstvím. Původní věřitel s žalovanou spolu dále dne 9. 10. 2017 uzavřeli smlouvu o zápůjčce [číslo] na částku 20 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 16 259 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč. Žalovaná svou povinnost ze smlouvy o zápůjčce [číslo] splnila pouze zčásti, kdy na svůj dluh uhradila pouze 20 300 Kč. Původnímu věřiteli tak následně vzniklo právo na zaplacení celého dluhu. Dluh žalované z této smlouvy činí 15 959 Kč s příslušenstvím. Původní věřitel posoudil schopnost žalované splácet poskytnuté zápůjčky v každém případě vyhodnocením údajů sdělených žalovanou v zákaznické kartě a jejich ověřením předloženými doklady. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byly s účinností k 5. 1. 2021 všechny uvedené pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Žalovaná byla na možnost podání žaloby upozorněna ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se předem omluvila. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 4. 4. 2018 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 25 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále si strany sjednaly v souvislosti s úvěrem poplatek v celkové výši 24 246 Kč (sestávající ze součtu úroků ve výši 8 240 Kč, z částky za zpracování,. doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 408 Kč a z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 598 Kč), celkem tedy byla žalovaná povinna vrátit z titulu této smlouvy o zápůjčce částku ve výši 49 246 Kč v 24 měsíčních splátkách po 2 052 Kč. První splátka byla sjednána se splatností sedmého kalendářního dne od uzavření smlouvy. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] v průběhu jejího trvání zaplatila celkem 5 960 Kč. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 9. 10. 2017 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále si strany sjednaly v souvislosti s úvěrem poplatek v celkové výši 16 259 Kč (sestávající ze součtu úroků ve výši 4 901 Kč, z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 340 Kč a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 6 018 Kč), celkem tedy byla žalovaná povinna vrátit z titulu smlouvy o zápůjčce částku ve výši 36 259 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč. První splátka byla sjednána se splatností sedmého kalendářního dne od uzavření smlouvy. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] v průběhu jejího trvání zaplatila celkem 20 300 Kč. 5. Původní věřitel posoudil v obou případech úvěruschopnost žalované na základě ní poskytnutých údajů, tj. z žalovanou tvrzených příjmů jeho domácnosti a její tvrzených závazků; podle zákaznické karty byla úvěruschopnost žalované ověřena následujícími dokumenty - pracovní smlouva, potvrzení o příjmu, výplatní pásky za období od června do srpna 2017 a od prosince 2017 do února 2018. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a z příslušných příloh bylo zjištěno, že všechny výše uvedené pohledávky za žalovanou byly postoupeny původním věřitelem na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z 6. 1. 2021 a z příslušného podacího archu pak bylo zjištěno, že žalovaná byla o postoupení pohledávek vyrozuměna oznámením odeslaným dne 25. 1. 2021. 7. Předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 13. 7. 2021; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána dne 28. 6. 2021. 8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřeli dne 4. 4. 2018 smlouvu, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a s dalšími poplatky splatit v 24 měsíčních splátkách. Dále spolu uzavřeli dne 9. 10. 2017 smlouvu, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit v 18 měsíčních splátkách. Žalobkyně ke svému tvrzení o zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnuté zápůjčky nenavrhla žádný důkaz. Tím, že se nedostavila k jednání, připravila se o možnost být poučena o neunesení důkazního břemene v tomto rozsahu. Pohledávky z uzavřených smluv byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což bylo žalované oznámeno přípisem z 6. 1. 2021 a odeslaným dne 25. 1. 2021. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by své závazky ze smluv řádně a včas splnila, učinil soud závěr, že žalovaná žalobkyni ani původnímu věřiteli poskytnuté finanční prostředky zcela nevrátila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných pohledávek předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o