4 C 363/2021-26 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Jihlavě dne 20. 12. 2021 na žalované domáhala zaplacení částky 9 972 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, za dobu od 18. 2. 2020 do 31. 5. 2020, po kterou bylo vozidlo žalované provozováno v rozporu s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). 2. Elektronický platební rozkaz se žalované nepodařilo doručit, žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná. 3. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Soud má na základě žalobkyní předložených listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti. Žalovaná je provozovatelem a vlastníkem osobního vozidla [registrační značka], přičemž toto vozidlo bylo po období od 18. 2. 2020 do 31. 5. 2020 (celkem 104 dnů) provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Výzvou ze dne 22. 10. 2020 byla proto žalovaná vyzvána k zaplacení zákonného příspěvku za vozidlo [registrační značka] ve výši 9 972 Kč vypočítaného součinem 104 dnů a denní sazby ve výši 93 Kč do 60 dnů od doručení výzvy. Žalobkyně soudu nedoložila, kdy byla zásilka žalované doručena, podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se má proto za to, že tato výzva byla žalované doručena dne 27. 10. 2020, a splatnost uvedeného příspěvku nastala dne 28. 12. 2020. Dne 1. 6. 2021 byla žalované zaslána předžalobní upomínka. 5. Na základě zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaná porušila zákonnou povinnost podle § 1 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a provozovala vozidlo, jehož byla v rozhodném období vlastníkem, na pozemní komunikaci, aniž měla platně sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník a provozovatel vozidla povinen uhradit [anonymizováno] příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Povinnost uhradit příspěvek vzniká tomu vlastníkovi a provozovateli vozidla, který byl nebo měl být zapsán v registru silničních vozidel v době, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. To neplatí v případě, kdy vozidlo bylo odcizeno. 6. S ohledem na skutečnost, že soud zjistil, že žalovaná nehradila povinné ručení za výše uvedené období, a naopak nezjistil žádnou skutečnost, ze které by vyplýval zánik této její povinnosti, shledal soud nárok žalobkyně oprávněným. V souladu s § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se pak výše příspěvku určí vynásobením denní sazby stanovené v příloze k tomuto zákonu podle druhu vozidla a počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem. K tomu se připočítávají náklady na uplatnění příspěvku a náklady na jeho vymáhání, nebyl-li přes výzvu zaplacen. Denní sazbu ve výši 93 Kč je tedy třeba vynásobit počtem 104 nepojištěných dní. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a takto vypočtenou částku přiznal žalobkyni, včetně úroku z prodlení podle § 1970 o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého dluhu podle § 1968 o. z. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal z přisouzené částky ve výši 9 972 Kč podle nařízení vlády č. 351/2014 Sb. od žalobkyní požadovaného dne 6. 1. 2021, kdy již žalovaná byla v prodlení s úhradou svého dluhu po uplynutí doby splatnosti. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má v řízení zcela úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Žalobkyni tedy náleží náhrada za odměnu zástupkyně za tři úkony právní služby ve výši třikrát 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t.“), za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., sepsání žaloby a předžalobní výzvy dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. Výše odměny byla stanovena podle § 14b a. t., neboť se jedná o řízení, které tatáž žalobkyně zahajuje ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru. Jedinou odlišností návrhů je identifikace dlužníka, dlužná částka a prodlení s úhradou. Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 149 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem je tedy žalovaná na náhradě nákladů řízení povinna zaplatit částku ve výši 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.