4 C 6/2022-26 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného a nákladů na služby za část měsíce srpen a měsíce září, říjen a listopad 2020. Žalobce v žalobě uvedl, že je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě na adrese [adresa žalované], ke kterému vzniklo žalované dne 30. 3. 2020 na základě nájemní smlouvy právo užívání. Žalovaná byla povinna platit žalobci nájemné a úhrady za služby, když výše měsíčního nájemného a úhrady za služby činila celkem 7 500 Kč. Žalovaná však nehradila nájem řádně a včas, a za měsíce září, říjen a listopad 2020 jí tak vznikl dluh na nájemném a úhradách za služby v celkové výši 26 250 Kč. Nájemní vztah skončil ke dni 30. 11. 2020. Nájemné a zálohy na úhrady za služby spojené s užíváním bytu v době, kdy nájem trval, činily za poměrnou část srpna 2020 částku ve výši 2 250 Kč a za období září až listopad 2020 částku ve výši 8 750 Kč měsíčně. Celkem tak žalovaná dluží žalobci částku ve výši 28 500 Kč s příslušenstvím, kdy ani přes opakované výzvy a dohodnutí splátkového kalendáře neuhradila ničeho. Žalobce uspokojil část svého nároku ve výši 7 500 Kč ze složené jistoty, a v tomto řízení se proto domáhá zaplacení částky ve výši 21 000 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. Na základě obsahu spisu dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce uzavřel se žalovanou nájemní smlouvu k předmětnému bytu dne 30. 3. 2020, a to na dobu určitou od 1. 4. 2020 do 31. 12. 2020. Nájemné činilo dle smlouvy 7 500 Kč za měsíc. 4. Z dohody o uznání dluhu na nájmu uzavřené dne 29. 11. 2020 mezi žalobcem a žalovanou bylo zjištěno, že účastníci se dohodli na ukončení nájemního vztahu k 30. 11. 2020. Dále bylo zjištěno, že žalovaná neuhradila dluh na nájemném a zálohách na služby za část měsíce srpen 2020 ve výši 2 250 Kč a za období září až listopad 2020 v celkové výši 26 250 Kč. Celkový dluh žalované z nájemního vztahu činil 21 000 Kč, neboť žalobce na pokrytí části dluhu žalované použil složené jistoty. Žalovaná se v této dohodě zavázala dlužnou částku ve výši 21 000 Kč zaplatit žalobci ve splátkách, a to v jednotlivé výši 1 500 Kč se splatností k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem prosinec 2020. 5. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 26. 8. 2021 soud zjistil, že žalobce vyzval před podáním žaloby žalovanou k zaplacení dlužné částky 21 000 Kč nejpozději do 6. 9. 2021. 6. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Podle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Na základě shora uvedených skutečností a s přihlédnutím k citovaným zákonným ustanovením soud podané žalobě vyhověl, a to jak ohledně jistiny, tak ohledně příslušenství, neboť bylo prokázáno uzavření smlouvy o nájmu mezi účastníky řízení. Žalovaná nehradila nájemné řádně a včas, proto došlo k ukončení smlouvy. Za dobu trvání nájmu narostl dluh žalované na nájemném a zálohách na služby na částku 28 500 Kč, resp. ve výši 21 000 Kč po započtení jistoty ve výši 7 500 Kč. Žalovaná ani přes výzvy neuhradila ničeho, a tak se dle § 1970 o. z. dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého závazku, když neuhradila řádně a včas svůj dluh vůči žalobci. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od [datum], kdy již byla žalovaná v prodlení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění nebyly shledány důvody. 9. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který měl plný úspěch ve věci, náhradu nákladů řízení ve výši 8 971,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 21 000 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, včetně paušální náhrady výdajů ve výši 3x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 1 411,20 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.