104 C 35/2023-52 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 49 600 Kč z důvodu nesplacené části zápůjčky, kterou žalovanému jako svému zaměstnanci poskytla dne 5. 10. 2020. Jednalo se o zápůjčku ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku v plné výši ke dni skončení svého pracovního poměru. Žalovaného pracovní poměr u žalobkyně skončil dohodou ke dni 21. 6. 2022 Smlouva obsahovala ujednání o úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z celkové zápůjčky až do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 678,80 Kč z důvodu náhrady škody, kterou žalovaný žalobkyni způsobil na jejím terminálu a zboží při výkonu své práce. Žalobkyně škodu žalovanému vyúčtovala dne 21. 10. 2021 a 25. 10. 2021. Žalovaný dne 5. 5. 2022 svůj dluh z tohoto důvodu uznal. Žalovaný v roce 2022 přečerpal o 8 hodin dovolenou, když v tomto roce odpracoval pouze 15 směn. Dne 21. 6. 2022 uznal žalovaný z uvedeného důvodu i tento dluh ve výši 830 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 60 287,20 Kč předžalobní výzvou ze dne 4. 8. 2022. Žalovaný však svůj dluh neuhradil. 2. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z pracovní smlouvy ze dne 30. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalovanému vznikl ke dni 1. 10. 2019 pracovní poměr u žalobkyně. Ze smlouvy o půjčce podepsané dne 5. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout částku 100 000 Kč a převzetí této částky svým podpisem potvrdil žalovaný. Žalovaný se zavázal půjčku splácet částkami 2 800 Kč měsíčně a souhlasil se srážkami těchto splátek ze mzdy. Smlouva obsahovala ujednání o tom, že v případě ukončení pracovního poměru žalovaného je povinen půjčku splatit v plné výši ke dni ukončení pracovního poměru. V případě svého prodlení s úhradou se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z celkové půjčky za každý den prodlení až do úplného splacení půjčky. Dále se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, pokud půjčku použije k jinému než sjednanému účelu. Z dohody o rozvázání pracovního poměru bylo zjištěno, že ji účastníci podepsali dne 21. 6. 2022 a k tomuto datu skončil pracovní poměr žalovaného u žalobkyně. Ze zúčtování srážek ze mzdy žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně od 13. 11. 2020 strhávala ze mzdy žalovaného každý měsíc částku 2 800 Kč. Naposledy byla na splátku zápůjčky ze mzdy žalovaného sražena částka 5 600 Kč a k zaplacení zůstala částka 49 600 Kč. Z faktury č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný dne 21. 10. 2021 převzal od žalobkyně vyúčtování náhrady škody na dveřích ve výši 6 104,80 Kč. Splatnost byla stanovena na 4. 11. 2021. Z faktury č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný dne 25. 10. 2021 převzal od žalobkyně vyúčtování náhrady škody na terminálu ve výši 4 574 Kč. Splatnost byla stanovena na 8. 11. 2021. Z uznání dluhu ze dne 5. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný uznal svůj dluh ve výši 10 678,80 Kč z důvodu náhrady škody vyúčtované žalobkyní výše uvedenými fakturami. Z uznání dluhu ze dne 21. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný uznal svůj dluh ve výši 830 Kč za přečerpání 8 hodin dovolené v roce 2022. Zavázal se uvedenou částku uhradit do 30. 9. 2022. Z předžalobní výzvy zástupce žalobkyně bylo zjištěno, že dne 2. 8. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky. Následně byl ještě vyzván k zaplacení výzvou ze dne 20. 10. 2022. 4. Žalobkyně předloženými listinami, jak je uvedeno v předchozím odstavci, doložila a prokázala svá tvrzení. Žalovaný byl zaměstnán u žalované a 5. 10. 2020 čerpal na základě smlouvy od svého zaměstnavatele zápůjčku ve výši 100 000 Kč. Žalovaný zápůjčku splácel každý měsíc částkou 2 800 Kč, kterou mu zaměstnavatel podle dohody srážel ze mzdy. Ke dni skončení pracovního poměru dne 21. 6. 2022 žalovaný dlužil žalobkyni částku 49 600 Kč a tuto částku byl podle ujednání ve smlouvě povinen dne 21. 6. 2022 v plné výši žalobkyni zaplatit. Žalovaný způsobil svému zaměstnavateli škodu na dveřích a terminálu a byl povinen na náhradě škody zaplatit žalobkyni částku 10 678,80 Kč, kterou mu zaměstnavatel vyúčtoval. Žalovaný tento dluh uznal dne 5. 5. 2022. Žalovaný dále uznal svůj dluh za přečerpanou dovolenou 8 hodin v roce 2022, a to ve výši 830 Kč, neboť v tomto roce odpracoval u žalované pouze 15 směn. Celkem tak dluh žalovaného činil 61 108,80 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, žalovaný se ve smlouvě zavázal žalobkyni zaplatit v případě svého prodlení s úhradou půjčku úrok ve výši 0,1% denně z celkové částky půjčky. 5. Závazkový vztah mezi účastníky řízení, který vznikl na základě smlouvy ze dne 5. 10. 2020, posoudil soud jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl povinen zápůjčku vrátit podle pravidel sjednaných ve smlouvě. Žalovaný předčasným ukončením pracovního poměru dne 21. 6. 2022 ztratil výhodu splátek a uvedeného dne byl povinen zaplatit žalobkyni jako zapůjčiteli částku 49 600 Kč. Tuto povinnost žalovaný porušil a počínaje dnem 22. 6. 2022 se dostal do prodlení s úhradou této částky. Podle § 1970 věta druhá občanského zákoníku sjednaly strany výši úroků z prodlení ve smlouvě na 0,1 % denně. Problematické je ovšem jejich ujednání o tom, že uvedená procentuální výše se bude odvíjet od celkové výše zápůjčky, tj. ze 100 000 Kč navzdory tomu, že v tomto případě žalovaný již částku 50 400 Kč uhradil a v prodlení se zaplacením této částky již nebyl. Uvedené ujednání proto vybočuje z možnosti stran stanovené § 1970 o. z., neboť v první větě tohoto ustanovení je uvedeno, že věřitel může požadovat úroky z prodlení z dlužníkova dluhu, nikoliv tedy z celé původně poskytnuté částky. Žalovaného dluh ve výši 50 400 Kč ke dni 22. 6. 2022 zaniknul zaplacením a žalovaný ohledně této částky v prodlení nebyl. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o tom, že žalovaný bude platit úroky z prodlení z celé jistiny zápůjčky je neplatné, neboť se nejen příčí zákonu- §1970 věta první občanského zákoníku, ale také toto ujednání dosahuje takové intenzity, že je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Jde tedy o absolutní neplatnost podle § 588 o. z. Uvedené ujednání jde nicméně rozdělit, pokud jde o sjednání procentuální výše úroku a pokud jde o základ úroku, ze kterého se konkrétní výše úroku vypočítá. Bylo proto možné žalobkyni přiznat právo na úrok z prodlení ve smluvené výši 0,1 % denně ovšem pouze z dlužné částky 49 600 Kč. Návrh na zaplacení úroku z prodlení ve výši 0, 1 % denně z částky 50 400 Kč (100 000 Kč – 49 600 Kč) od 22. 6. 2022 do zaplacení soud z výše uvedených důvodů zamítnul. 6. Dále byl zamítnut návrh žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z částky 49 600 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, neboť ustanovení § 1970 věta druhá občanského zákoníku neumožňuje kumulovat nároky na smluvní a zákonné úroky z prodlení, neboť stanoví alternativně vylučujícím způsobem, že se přednostně použije sjednaná výše úroků z prodlení. Pokud takové ujednání mezi stranami neexistuje, pak má věřitel právo na úroky z prodlení v zákonné výši stanovené nařízením vlády. 7. Nárok na náhradu škody ve výši 10 678,80 Kč posoudil soud podle § 250 a následující, především § 257, 262 a 263, zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. V tomto případě se prodlení žalovaného odvíjelo ode dne následujícího po splatnosti vyúčtování dne 4. 11. a 8. 11. 2021. Žalobkyni byly přiznány úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Nárok na zaplacení částky 830 Kč z důvodu přečerpané dovolené posoudil soud podle § 2991 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, neboť dovolená zaměstnanci náleží za odpracovanou dobu podle § 213 zákoníku práce a minimálním limitem jsou 4 týdny, což žalovaný nesplnil. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 9 607,50 Kč. Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení vyšel soud z kapitalizace úroků z prodlení ke dni rozhodnutí, tj. 29. 11. 2023. V daném případě úspěch žalovaného odpovídal zamítnutí části návrhu ve výroku II. rozsudku a tato část nároku činila částky 8 398,70 Kč a 26 510,40 Kč, celkem tedy částky 34 909,10 Kč. Naopak žalobkyně dosáhla úspěchu přiznáním částek 61 108,80 Kč, 26 089,60 Kč, 1073,35 Kč, 804,20 Kč a 152,69 Kč, celkem tedy částky 89 228,64 Kč. Poměr úspěchu žalovaného činil 28 % a úspěchu žalobkyně 72 %. Po odečtení tedy má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 44 % Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 056 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní