11 C 434/2022-72 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že předmětem smlouvy bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši [částka], které žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Závazkem žalovaného bylo tyto prostředky vrátit v 18 měsíčních splátkách po [částka] s první splátkou splatnou měsíc ode dne uzavření smlouvy spolu s poplatkem ve výši [částka] (tvořeným odměnou za zpracování, doručení a flexibilní splácení, odměnou za administrativní činnosti a komfortní splácení a úrokem ve výši 29 % p.a.) Žalovaný byl povinen uhradit celkem [částka], nicméně dle žalobkyně splátky nehradil řádně a zaplatil pouze [částka]. Tato částka byla započtena tak, že na jistině žalovanému zbýval dluh [částka] a na poplatku [částka]. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou dluhu předchůdkyně žalobkyně požadovala smluvní pokutu o sazbě 0,1 % za každý den prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] a sankční poplatky ve výši [částka]. Pohledávka za žalovaným v celkové výši [částka] byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že postoupení pohledávky bylo žalovanému písemné oznámeno dopisem ze dne [datum] společně s předžalobní výzvou k úhradě dluhu, dle které byla žalovanému poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě do [datum]. 2. Žalobkyně svůj nárok uplatnila žalobou podanou Okresnímu soudu v Kutné Hoře. Usnesením ze dne 8. 11. 2022, č. j. 5 C 425/2022-27, Okresní soud v Kutné Hoře postoupil věc podepsanému soudu jako soudu místně příslušnému dle bydliště žalovaného. 3. Podle § 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“), platí, že zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (v souladu s § 49 o. s. ř.) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle § 153b odst. 3 o. s. ř. nelze rozsudek pro zmeškání vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (dle § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti. 4. Ve věci bylo soudem nařízeno první ústní jednání na den [datum]. Žalovanému bylo dne [datum] do vlastních rukou (formou náhradního doručení) doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil a žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. 5. Soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle shora uvedených ustanovení. Žalovanému byly žaloba i předvolání doručeny do vlastních rukou více než deset dnů před konáním prvního jednání ve věci, žalovaný byl v předvolání poučen o následcích nedostavení se, jednání zmeškal a svou neúčast neomluvil. Po právní stránce soud posoudil věc jako dluh ze smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), resp. jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Pokud jde o podmínku předvídanou ustanovením § 153b odst. 3 o. s. ř., že se musí jednat o věc, v níž lze uzavřít a schválit smír, soud dospěl k následujícímu. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)), b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6). 7. S ohledem na uvedené je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Soud neshledal ani překážky postupu dle § 153b odst. 3 o. s. ř., kdy žalovaný není osobou nezletilou, která dosud nenabyla plné svéprávnosti, vydání rozsudku pro zmeškání navrhla žalobkyně, která se k prvnímu jednání dostavila, a vydaný rozsudek pro zmeškání nemůže způsobit vznik, změnu nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (pouze se jím deklaruje platně smluvený závazek). Soud tedy může dle § 153b odst. 1 o. s. ř. považovat tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkající se sporu za nesporná. 8. Ke skutkovým okolnostem věci soud doplňuje, že ačkoliv jsou tvrzení žalobkyně považována za nesporná, soud je povinen z úřední povinnosti (bez ohledu na splnění výše uvedených předpokladů) posuzovat, zda předmětný závazek nebyl sjednán v rozporu s kogentními právními normami, což by ve smyslu § 588 o. z. znamenalo absolutní neplatnost závazku. Vzhledem k tomu, že posuzovaný závazkový vztah je spotřebitelským úvěrem, podle zákona o spotřebitelském úvěru soud musí zkoumat splnění povinnosti žalobkyně, resp. její předchůdkyně jako podnikatele před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně při zjišťování schopnosti žalovaného řádně splácet poskytnutou zápůjčku nevycházela jen z údajů uvedených žalovaným, ale především z veřejných i neveřejných zdrojů (zejména pokud jde o otázku zadluženosti žalovaného). Současně žalobkyně uváděla konkrétní zjištěné poměry žalovaného (jako měsíční příjmy, typ bydlení a měsíční výdaje), přičemž vždy odkázala na konkrétní dokumenty či databáze. Vzájemným hodnocením těchto informací žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný disponoval dostatečným finančním zůstatkem, který mu umožňoval řádné splácení zápůjčky. Předchůdkyně žalobkyně tedy vyhověla požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru i ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), a soud považuje za nesporná rovněž tvrzení žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 9. Pro úplnost soud dodává, že nesporné je také oprávnění žalobkyně uplatňovat pohledávku své předchůdkyně vůči žalovanému, neboť se má za to, že ve smyslu § 1879 a násl. o. z. došlo k řádnému postoupení pohledávky. 10. Z uvedených důvodů soud rozsudkem pro zmeškání vyhověl podané žalobě v plném rozsahu. Žalobkyni byla přiznána částka [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,75 % ročně z částky dlužné jistiny [částka] od [datum] (tj. ode dne následujícího po lhůtě k plnění stanovené žalovanému předžalobní výzvou) do zaplacení, dále s úrokem požadovaným ve výši 11,75 % z částky [částka] za stejné období a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby dlužnou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má proti žalovanému právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy, podání žaloby a účast na jednání soudu dne [datum]) ve výši 4x [částka] podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996