20 C 216/2022-25 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala vyklizení budovy č. ev. 49, pozemku parcelní číslo st. 429 a pozemku parcelní [číslo] nacházející se v obci [obec], okres [okres], vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, katastrálním pracoviště Jihlava, pro katastrální území Kostelec u Jihlavy na listu vlastnictví [číslo] neboť žalovaný užívá označené nemovitosti bez právního důvodu, jelikož od nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 1. 1. 2021 žalobkyně dne 9. 5. 2022 pro neplacení nájemného odstoupila. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že předmětné nemovitosti se do vlastnictví žalobkyni dostaly v důsledku jeho vzdání se dědictví ve prospěch žalobkyně výměnou za možnost jejich doživotního bezplatného užívání. Žalovaný odmítl, že by byl povinen hradit nájemné, neboť nájemní smlouva byla uzavřena pouze za účelem doložení právního vztahu k nemovitostem při uzavírání smlouvy o dodávkách energií. 3. Soud provedl k důkazu nájemní smlouvu ze dne 1. 1. 2021, odstoupení od nájemní smlouvy ze dne 9. 5. 2022, výzvu k dobrovolnému splnění povinnosti ze dne 7. 7. 2022 a podací lístky ze dnů 7. 7. 2022 a 11. 5. 2022. [příjmení] skutečností mezi účastníky řízení bylo to, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí, jakož i to, že tyto nemovitosti žalovaný užívá. 4. Soud důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti, přičemž na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. 5. Žalobkyně má ve svém výlučném vlastnictví nemovité věci popsané ve výroku tohoto rozsudku a žalovaný tyto nemovité věci užívá ke svému bydlení. Žalovaný přitom tyto věci užívá bez právního důvodu, jelikož žalobkyně odvolala svůj souhlas s tím, aby tyto věci žalovaný užíval. 6. V řízení naopak nebylo prokázáno, že mezi účastníky byla skutečně uzavřena nájemní smlouva, neboť k důkazu provedená smlouva nebyla žalovaným podepsána a žalovaný nadto sporoval, že se jedná o smlouvu, kterou se žalobkyní podepsal. Smlouva, nadepsaná jako nájemní, kterou s žalobkyní uzavřel podle žalovaného neobsahovala ujednání o nájmu. 7. Z této skutečnosti pak žalovaný dovozoval, že nebyl povinen platit nájemné. Avšak podle § 2246 odst. 2 občanského zákoníku vzniká v takovém případě pronajímateli právo na nájemné ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá. 8. Vypověděla-li tedy žalobkyně žalovanému nájem z důvodu neplacení nájemného dne 9. 5. 2022, postupovala v souladu s § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, neboť neplacení nájemného je nepochybně hrubým porušením povinnosti z nájmu vyplývající. Vlastní výpověď nájmu, nadepsaná jako odstoupení od nájemní smlouvy, sice vykazuje vadu spočívající v nepoučení žalovaného podle § 2286 odst. 2 občanského zákoníku, soud však uvedenou vadu vyhodnotil jako vadu zakládající relativní neplatnost výpovědi, které se však žalovaný nedovolal. 9. V této souvislosti soud podotýká, že je si vědom rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 2199/2018-186 ze dne 18. 3. 2019, v němž dovolací soud vyslovil, že absence poučení o možnosti nájemce navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem zakládá absolutní neplatnost výpovědi pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Důvodem je přitom zákonná ochrana slabší smluvní strany, kterou nájemce obvykle bývá. 10. Soud však v nynější právní věci rozpor s veřejným pořádkem neshledal, neboť žalobkyně je sestrou žalovaného a poskytnuté ubytování bylo pouze dočasné pro dobu, kdy žalovaný neměl kam jít. Smlouva, i pokud by byla uzavřena, byla limitována akutní bytovou potřebou žalovaného. Tuto potřebu žalobkyně pomohla žalovanému naplnit, přičemž mohla legitimně očekávat, že se žalovaný sám v přiměřené době odstěhuje, aniž by k tomu bylo třeba sáhnout k výpovědi nájmu včetně poučovací povinnosti. 11. Navíc sám žalovaný tvrdil, že nájemní smlouvu neuzavřel s vážným úmyslem být jí vázán. Naopak tvrdil, že mezi ním a žalobkyní byla uzavřena dohoda o bezplatném doživotním užívání předmětných nemovitých věcí, avšak k tomuto svému tvrzení neoznačil v poskytnuté lhůtě žádné důkazy a neunesl tak důkazní břemeno. 12. Podle § 2189 občanského zákoníku, přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa. 13. Podle § 2190 odst. 1 občanského zákoníku, kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti. 14. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Soud tedy nemohl než uzavřít, že žalovaný užívá předmětné nemovitosti bez právního důvodu a uložil je žalovanému vyklidit a žalobkyni řádně předat. O lhůtě k vyklizení a předání nemovitostí soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. když k jinému postupu neshledal důvod. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků řízení, neboť se oba účastníci práva na ně vzdali.